Pilulka proti dítěti

Víme, že polibky neuhasí žízeň, ale spíše ji podněcují, že každému polibku jde v patách žádost po dalším a vroucnějším. Zaplavila ho vlna lítosti a z paměti se mu vynořovaly vzpomínky jako krysy, které prchají před stoupající vodou. Ano, chtít co nejméně, právě v tuto chvíli, kdy se mu vše hroutí, toť ta pravá pokora a odevzdanost života, nežádat o mnoho víc než polibek kurtizány, chléb staré posluhovačky, přijmout vše a důvěřovat bezmezně v dobro lidí a v to, že to s tebou všichni dobře myslí, to by bylo chování, panečku, vyvolávající celou řadu ctností, jež tolik potřeboval. Tu ženu, ze které si dřív dělal legraci, když přicházel zpitý z tahu, nyní vzýval - byla o mnoho připravenější přijmout výzvu pro válečníky než on, i se svými svaly, ale vyděšený a směšný! Byl zatracený blázen. Neměl ji měnit za tu sousedovic kobylu s melírem a břichem jako sulc! Nu, pozdě honit bycha. Teď už nemá čas ztrácet čas.

Probojovával si cestu na vrchol, kde stála svatyně. Zde podle legendy může poutník, zdolá-li horu, na níž strmí, položit Orákulu tři otázky, na něž dostane pravdivou, osudovou odpověď. Postupoval po svazích už několik hodin a cítil, jak mu v botách čvachtá krev. Puls měl sto osmdesát, srdce místy vynechávalo. Prohlížel si kameny, jež míjel, jejich tvary, znecitlivělé chladem zubů času a z terénu bylo víc než zřejmé, že je stále těžší se kdekoliv na útesu skály zachytit. Na několika místech uviděl malé, drolící se římsy, kde se dalo položit vyčerpané torzo a trochu odpočívat, avšak nevěřil, že by oddalováním námahy nějak pospíšil cíle, takže raději z bezpečna nepřestával lézt, sunout se vzhůru. Zůstával silný a soustředěný, i když strach již zastřel část jeho osobnosti. Kamínek uvolněný z masívu úderem jeho boty se odloupl a nekonečně dlouho padal dolů do propasti.

Podříznutý kohout

Světlo jak bludička, jak sám oheň svatého Eliáše, stanulo nad bistrem šíleného Taiwance sestoupivší v podobě fialové plamínku, když právě majitel sestavoval týdenní bilanci. Nahrnuli se houfem dovnitř fanoušci Čelešné, zmoženi prvoligovou kopanou a v hurikánu hlučných výměn usedli přímo do koutku, kde z jakéhosi magického knotu zrovna to bludné světlo vyzařovalo. Byli jako velcí ptáci, s velkými krky, kteří pili z velkých rezervoáru pěnivý mok. Oddychující hrudní koše, s pahýly údů jako křídly nestvůrných můr, čekající na další doušky, v polostínu nabodnuté na kůl lamp, požírané plamenem podniku, žádaly další a další extázi. Na stropě nad každým z nich viselo oslňující zrcátko, odrážející tu orgii jako stříbrný peníz. Taiwancova dcera Naoki s nejkvalitnějšími vlasy i vzorným účesem zrovna seděla v kanceláři a z přítmí dívala se na jejich ruce. Byla po otci šílená a po matce krásná. A měla dojem, že se právě zamilovala. Zas a znovu, jako tenkrát. Držela se něžně za ukazováček. Už minutu hleděla jen na něj, který nepřišel s nimi a seděl opodál a pil příliš překotně pro tento svět. Osamělý dobrodruh opisující bludný kruh.