Chcete? Nechcete

Chcete vědět, co uvidíte, až vystrčíte kozy za hranice? Teda nemůžu mluvit za vás, ale vaši kluci, co myslíte, že uvidí, až jako velcí páni vyjedou za hranice, až budou cestovat? Svýho ptáka, nic jinýho, jen svýho ptáka. Ve skutečnosti nejedou nic poznávat, zájezd je úplný trik na vaše důvěryhodné povahy. Cestujou, aby mrdali někde jinde nějakou jinou. Jo! Prdel takový pošťačky! A její růžovoučká skalka?
Lidští tvorové se skoro všichni chovají ve stejný čas stejně... mají stejné tiky... Jak káčata kolem kachny. V mládí se shromažďují kolem matky kachny, v produktivním věku kolem kachýnek, které jim ve stařeckém věku pozvolna uplouvají. Je to celé jenom rybník plný hladových kačátek a i vy, nebo hlavně vy, v něm plavete. Pak jednoho dne vás vytáhnou z vycpou, a to je zas celé. Celý osud vztahů je to nejhorší krát dva, tedy na kvadrát. Celý svět je ubohost, která vás pouze vysává, např. tento týden je to patnáct let, co jsem dal úplně nevinnoučký, malinký holce něco z lásky a ona mi později věnovala šišku z lesa. Od té doby se nedrápu, spíš plachtím, sjíždím, ještě níž a níž, až do trosek. Takže zapomeňte na nějaké milodary, šetřte prachy i city, nikdo vám nic nevrátí, nedá zdarma, každému jste ukradený! Středověk měl něco do sebe, člověk, kterej na to neměl nervy, prostě zhebl v příkopě a oni ho slušně zakopali do morový jámy. Neska? Ani slušnej bezďák, na kterého se lepí jedině smůla, chcípnout na ulici nemůže, protože ho hned vezou do nemocnice, kde ho udržujou v mrtvolném stavu třeba týden - pak ho pustí do minus třiceti s tím, aby zaplatil desetitisícovej účet za návštěvu. Je to úplně postavený na kundu. Koho tím jako zachránili? Může mi to někdo soudnej vysvětlit?

Pokračování románu 

Pan Gaďourek měl dvě půvabné dcery, jež sluly jménem Bedřiška a Margareta. Měl je natolik rád, že dovolil, aby v pátek večer chodily na pařby do místního klubu, kde se sjížděli motorkáři až z Kralup nad Vltavou, přestože jim bylo teprve devatenáct a dvacet let a měli před sebou léta náročného studia. Bedřiška i Margareta si ihned po vstupu sundaly boty a nechaly je ve speciálně vyhrazené šatně, v přezůvkárně. Margareta se rozběhla k baru, kde na ni už netrpělivě čekal Ozzy a její nožky pleskaly po pevném linoleu skoro jako po mořském břehu. Lehká klimatizace ji tahala za divoženčí vlasy. Bedřiška svou sestru následovala s telefonem v ruce a čas od času se vyhnula nějakému ožralovi, aby se příliš nedotýkal jejích nabíraných šatů i tomu, co chovala pod nimi. Všude vůkol štamgasti drsně a troufale vyprázdňovali půllitry i rychlé panáky. Pár jich připitoměle sledovalo televizi, v nichž Marek Eben moderoval Zlatého slavíka a pískalo, když se na obrazovce objevila nějaká chutná mladá hvězdička, snad v marné touze, zda by z ní nemohli také něco ukořistit. My, co do hospod jakživo nechodíme, víme, že skrze alfa vlny televize se v divácích aktivuje zvýšená pozornost, jež jim dovoluje upadat do tranzu a doslova způsobit, že se nemohou od předmětu své fascinace odtrhnout. Když byla Bedřiška už kousek od sestry a Ozzyho, najednou se před ní postavil hromotluk v kožené bundě. Zeptal se jí nonšalantně, zda by s ním nechtěla jít na záchod, aby jí omrkl podvozek. Byla to přes svůj výjimečná dívka a poznamenala pobaveně, že v nebojácnosti není žádná kuráž. Ta vězí v tom, kdo zná strach, ale myslí přitom na druhé. Vypadala božsky, když se její křivky z mušle zrozené jen přehnali před zraky kolohnátovi a protáhli se podél něj dál k baru. Její tělo se od ní jakýmsi způsobem oddělilo, jako by ho nemohla ovládat ani nijak využít. Bylo napříště jen zdrojem agónie tomu kanci, ničím víc. Konečně byla u svých. Objednala si pořádný žejdlík poctivého Bernarda třináctky - kvasnicové. Sotva se objala s Ozzym a optala se ho na zdraví Divišky, která zhruba za dvě hodiny na to bude již po smrti, přiblížil se k nim hnusný oplzlák. Byl to David, spolužák, nalitý jak Zákon káže. Poctivé kovářské měchy, jež rozdmýchávaly plameny jeho slepé lásky, jej vedly stále blíž k její postavě. Ten odporný kluk přibližoval ruku k jejímu prsu. Nesnesla by na sobě ten dotek. Místo toho Bedřiška popadla kameninovou sklenici z pultu a máchla s ní. Když sklenice dopadla na Davidův obličej, ozval se hrozivý třesk a nádoba se rozletěla všude kolem. David se pak svalil k zemi. Téměř všichni v blízkosti se začali smát, ale Margareta se zděsila. Její výtečná sedící postava už nevypadala pružně a elegantně, ale zuboženě a křehce. Pochopila, že její sestra někoho vážně zranila či hůř - a to nikoliv v sebeobraně.