sobota 15. srpna 2020

Tápající ve tmách

miluji noc torzo černé Venuše
jamesony pihované
s mírným žalem dělím se s ní o krígl

Nezapomeňte, že miluji ty, kteří se nebojí sestoupit za asfodelovou louku nevědomí, až z útrob vnitřností hnijících břeckou piva, na rtech jména bývalek za oparem mlhy, pojí mě k nim blízkost spříznění, asi jako vaše bradavky pojí vaše nabíječe, jsou pro ně ornými poli, co vadnou rychlostí blesku, ale ve vší tichosti, gravitací shrnovaných pod křídla zdechlin. 

Nečekám nikoho, a přesto se stále dívám na dveře, jestli do nich nevstoupí.. nějaká lee-banda, krasavice ve špinavém prádle, nějaký pořádný brouček k vytrhání křidélek! Brouček z obrazů totiž není opravdový brouček, slova ho zkazila. Nabádám vás znovu, přijdete-li k mým dveřím, nevstupujte.




Dva životy, okamžik, úplnost, blaženství
hektolitry vína, romantických seriálů a koitů,
na nádraží zamávala a já, který jel dál,
jsem pochopil, že už ji nikdy nespatřím,

že i kdybych za ní šel, šel bych za ní jako mrtvý
že i kdyby se vrátila,
vrátila by se leda z onoho světa





Podzime, podzime,
rzivou sněti krve potřísněný,
plesová vráno na snopu,
přeletíš námi bez zvuku,
jako semeno je bez slova.






Byla k zulíbání
a hned ji taky zlíbal
její všecky potlačené slzy
proudily vzhůru k úsměvu

když nazítří odcházela
jitro ji tisklo do zad
vzpomínky stehen



3 komentáře:

  1. Kypřit černozem a zalévat ji - o tom se mně někdy zdává :).

    OdpovědětVymazat
  2. Vláčnost láplíčků Lee Bandy těší mě ve snech a to i když zrovna nespím. :-)

    OdpovědětVymazat