pátek 28. srpna 2020

Slepičí polévka

Neuměla psát, nikdy se jí nepodařilo vystihnout v dopise pravdivě alespoň tisícinu toho, co byla zvyklá vyjadřovat hlasem, úsměvem a pohledem. Psala mu klasicky jednotvárné a suché dopisy, jimž sama nepřikládala žádný význam, v nichž oznamovala, jaké je počasí a kdy ji naposledy navštívil děda.
Stokrát jí chtěl dát košem. Avšak pod vlivem vína si říkal: "To nic není. Rozmotám to – a naráz to budu mít vysvětleno. Ale teď nemám kdy – promyslím si to všechno později.“ Jenže to později stále nepřicházelo.

3 komentáře:

  1. Každý nemůže být literárně nadán, zato má přednosti v jiném umění ;-P

    OdpovědětVymazat
  2. Suchý text na kýčovitých pohlednicích je paradox Rakousko-Uherských časů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak daleko do historie se nemusí, stačí si přečíst pohled z dětského tábora :D.

      Vymazat