Pokud je to něco, co je v mé moci, lásko

Robertsonova Cécile (1922)

 ani se nehnula

spala

 spala v záplavě svých modrých vlasů

 odulou pusinku pootevřenou

vyvřela ve mně ohromná vlna solidarity

přistoupil jsem k ní 

líbl ji na čelo

a odešel do slunného jitra

Když jsem se vrátil, pořád ještě spala. Vzal jsem si pár košil, nacpal je do plátěné tašky, opět jsem zamkl dveře a vlekl se k autobusové zastávce. Bude si lámat hlavu, co z toho byl sen, až se vzbudí. Ale řekne si asi, že za to může ten chlast, tequilly, vodky a piva, který do sebe včera narvala.

Její postel byla prázdná, zato pootevřenými dveřmi koupelny bylo slyšet tekoucí vodu. Vstoupil jsem. Dvě malé žárovky vrhaly po nevelké koupelně šeré světlo. Omývala se ruční sprchou vsedě. Vlasy svázané na zátylku jí spadaly na záda. Obdařila mě něžným pohledem svých velkých, kočičích očí.
"Dobrý den, lásko. Umyj mi záda, jo?"

"Jo, čumáčku."

"Ty vlasy jsou teď tak husté a těžké, že já se do tý vany sotva vejdu, přitom jsou tam dole ženský, které mají zadek jako sud."

....

"Když jsi mi tak hezky umyl záda, musíš mě ještě umýt zepředu."

"Na čunačiny máme čas. Teď si pospěšme. Když nedorazíme včas k Albertovi, mohlo by nám to hnusně zamíchat karty."