Měla hladkou jasnou tvářičku a vypadala, že se neumí mračit

Děvče právě smažilo kuře, měla na sobě zástěru, na stole bylo víno. Notovala si nápěv, který hrálo rádio, zpívala přirozeně a čistě.
Vysoká byla asi 168 cm, statné souměrné postavy, něco mezi dvaceti a pětadvaceti. Kaštanové vlasy se jí vlnily k ramenou, na jejích ústech tkvěl výraz, který měla i v očích. Její matka, poběhlice, zemřela po požití nadměrného množství lihovin. Dala se na, nevědouc kam jde, na dráhu prodejné sexuální asistentky. V sedmnácti letech byla jejím revírem ulice a již o rok později byla prohlášena za královnu čtvrtě. Šťastně padla do rukou stovek mužů a tam již čtyři roky zakoušela styky. Nezakoušela hlad, bídu ani nouzi, protože si je brala k sobě do bejváku, kde bylo teplo a příjemně. Navíc posluhovala za ohromně výnosnou mzdu - profesionální asistentky jsou ceněny daleko lépe než jejich smutnější sestry prostitutky. Teď tedy smažilo kuře a čekalo na nadrženého chlapa - Ivoše, třicetiletého podnikatele s pumpičkami na kola, který si ji zamluvil na celou noc. 

Pět minut po osmé nepřišel bohužel žádný playboy, ale cápek, který byl na odstřel. Samozřejmě, že ho znala už z minula, z ulice, ale když se tehdy domlouvali, byl daleko víc seriózní. Teď vypadal jak zfetovaný, bylo to pro ni velmi matoucí. Chyběly mu tři zuby, takže se vůbec nemohl usmát (ne že by se o to vůbec pokoušel), aby nevypadal jako rozbitý. Pozdravil. Ráčkoval a ošíval se, jako by sám nevěděl, co u ní dělá. Spíš působil, že kvůli rozpakům brzy vytáhne zpoza pláště dýku šílence. Vůbec byste neřekly, že jí měl dát skoro 3 tisíce kaček za služby, které mu měla ten večer prokázat. Avšak ještě nikdy neslyšela slova tak odhodlaná a prasácká, když jí hned potom, co na ni minutu zíral, rozkázal, aby odhodila zástěru a šla do ložnice. Takhle si příjemný večer rozhodně nepředstavovala. Chtěla se s ním s chutí navečeřet, podívat se na nějaký online film a případně si ještě zahrát Dámu, než by se začali věnovat pracovním záležitostem. Musela se tomu usmát, ale poslušně šla a v ložnici začala pomalu na židli odkládat své půvabné citrónové batistové šaty s plastronem, ještě stále se mírně usmívajíc. Samozřejmě, už jsem vám řekl, že byla poměrně dost známá, a tedy nemusela chodit s kdovíjakým póvlem - že se pořád drbal na koulích, to dělal skoro každý druhý, to přešla, ale že mu i na tu dálku, která je dělila, páchlo z huby, to se jí moc nelíbilo. Něco ji říkalo, že dnes to nebude šichta, na kterou bude vzpomínat s radostí. Bohužel pro ni se nemýlila a jeho břídilské chování zanechalo temnou stopu v dějinách její kariéry, jinak dosti pěkné. Tento ještě stále nikterak starý zhýralec na delší čas odklidil svoji manželku někam do závětří a věnoval se teď pouze podnikání a bohaprázdnému souložení s děvčaty, jako byla ona. Nikdy nezmoudřel a nedozrál a nikdy nepoznal, kde jsou skutečné hodnoty života a že dobrá knihy poskytne víc rozkoše než 2 litry veltlínského vína nebo lačný klín vyprahlé, nevybouřené sexbomby. Skoro si teď, co si uvědomila, kým ten hnusák je, nechtěla špinit ústa jeho rozkrokem... jenže to by jí mohlo zničit reputaci, kterou si tak dlouho budovala, takže se poddala.

Pošeptal jí nechutně do ucha, když stál těsně za ní: "Teď jdi do postele, je mi z tebe zle." Poslechla, ani se neotřásla odporem. Něco jí znovu říkalo, že to bude hnus, ale věděla již, že vydrží i hnus. Musí vydržet.