pondělí 24. srpna 2020

Pohrdej chaosem

Samota a nicnedělání mě nutí ptát se, proč vlastně vůbec existuju. Takové otázky nejsou dobré. Když si je lidi moc pokládají, vznikají takové kraviny jako náboženství. Protože ta odpověď, že nic nemá smysl, je moc smutná.  

trápím se nepostižitelnými slovy
prý je to osud básníků kdo ví kdo ví


každá v sobě nosí zmar
jaká to jen řada már
chodí dole po náměstí
v

5 komentářů:

  1. Janinka24. srpna 2020 v 22:58

    Samota je ve větším rozsahu zlá, nicnedělání ještě horší. A přesto, že nemám ani jedno, včera jsem měla podobné myšlenky.

    OdpovědětVymazat
  2. Akim25. srpna 2020 v 3:11

    Náboženství je zlo.

    OdpovědětVymazat
  3. Necroparanoia25. srpna 2020 v 4:37

    Jak říkám, to chce začít chytat Pokémony ��

    OdpovědětVymazat
  4. Eumenidas26. srpna 2020 v 2:11

    Jako chvilkový rozptyl dobrý, ale pozor, aby se z toho nestala vlna, která utopí.
    Na chmurné myšlenky je ideální práce.
    Nebo už zmíněné chytání Pokémonů. :-)
    Kouzlo v chytání Pokémonů spočívá v hledání Pokémonů. To zabere děsnou furu času, kterou by jinak zabraly chmurné myšlenky.

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)