sobota 22. srpna 2020

Naladěn na sluníčkovskou vlnu


Jsem stvořený ze světel, jsem stvořený z hvězd. Všechno je stvořeno ze světla a prostor mezi tím není prázdný. Světlo je poslem života, protože je živé a obsahuje všechny informace. A pak si uvědomuji, že jsem sice stvořený z hvězd, ale nejsem hvězdami. 



Ale proboha, nemůžu najednou vyskočit, zatleskat a říkat: "Hej, jak je na tom světě nádherně!“ Chcanky a elán si nedají poručit.
Tlumené barvy němého života se najednou nerozjasní, protože si budu myslet, jaký to je dobrý nápad, že by měly. Na co se mám těšit? Na to, že všechno půjde s kopce? Že se stanu zatrpklým vzpurným starým
bastardem, který bude příliš tvrdohlavý, aby si připustil, že se cítí pod psa?


Středověk řadil šílenství do hierarchie neřestí. Od 13. století běžně figurovalo mezi zápornými
postavami Psychomachie. Beznaděj, chlípnost, hněv, šílenství atd. Literární, filosofické a etické pojetí témat šílenství je v naší době prakticky nevyčerpatelné. Někdy si myslím, že jen kvůli ztraceným existencím stojí za to žít.

5 komentářů:

  1. Zajdi si na sluníčko, bude líp!

    OdpovědětVymazat
  2. Šílenství je nekonečné. A často začíná pobytem na slunci.

    OdpovědětVymazat
  3. A slunce v duši.
    Při šílenství bolí hlava, stejně jako po předávkování alkoholem. 😀

    OdpovědětVymazat
  4. Vesmírnou hvězdou nejsi, ale můžeš se stát hvězdou literární.

    OdpovědětVymazat