pondělí 3. srpna 2020

Odměněna vlhkem

Okej. Čas nazrál, abych zase svátečně posvinil suchopár řádků záplavou slov. Jste na světě samy, to je neoddiskutovatelné. Nacházíte se na neznámém místě uprostřed téměř nekonečného prostoru pod vlivem sil, které nemůžete ovlivnit. Vaše rodina, přátelé a kolegové z práce nejsou ničím víc než konstruktem vašich strachů a nejistot, temnou stokou, do níž odkládáte své nesouvislé pocity a pod závojem, jejž jste si upletly z úsměvů a přehlížení, procházíte procesem, který vás přivede pod zem, kde vás sežerou červi. Někdo by řekl, že to je vyhlídka zoufalá, ale vy ne. Vy raději zanecháváte všechen obsah pocitů právě v nich, těch, co jsou náhodou okolo, jako černoch na ketaminu zanechá své sémě v blonďaté majitelce drugstóru. Úplně bez dovolení, ale zas tak úplně ne, jestli to chápete. Zkrátka někdo to udělat musí - a los, Černý Petr, padá pravidelně na vás. Nevím, jestli chápete, kam mířím. Jde o to, že každý šoufek a mezulán, kterého znáte z pískoviště, každá nána, se kterou jste na kase a každá míca, se kterou jste se kdy dělily o kluka, vám poví, budou-li dostatečně upřímní, že hluboko vevnitř cítí rokli, jícen nebo kráter, z nichž nevede cesta ven. Někteří lidé chodí k psychiatrům a berou od pojišťoven přehnaně drahé léky, tzv. placebo, ať už se nazývají antidepresiva nebo neuroleptika jsouce podobni flagelantům, kteří mučí své tělo, aby byli blíž Bohu, tělo, tedy jediný nám známý a dostupný prostředek existence, to tělo, jež jim skýtá paprsek naděje v marné víře, že se v něm již zítra budou cítit lépe. Jiní lidé nechodí venkoncem nikam a své prázdno zaplňují jako rosničky pitím z bezbřehých studen alkoholu, opět neúčinně ničící tělo. Další, nejméně početná a svým způsobem nejupřímnější část populace, volí stáhnout chobot, tu ochablou část těla a oběsí se ve spíži na špagátě, čímž zničí tělo jen jednou a napořád. Zkrátka každý je unikát, jak se říká na prvním stupni.

Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl. Jen jsem šel kolem obchodu s kytkami a všiml jsem si takového divného, pětihranného truhlíku. Vypadal fakt hnusně, dřevěně a zanedbaně. Vypusťte, nabádám vás, džina z láhve, umožněte odtok vašich obsahů, angažujte se v tom, co máte rády, dokud jste mladé, zvědavé a máte zdravý cyklus, jinak skončíte jako ten truhlík a váš popel bude zbytečnou obětinou.

3 komentáře:

  1. Džin musí ven, o tom není pochyb. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ...A co pak s pocitem, když se nám naše místo na Zemi nezdá adekvátní k přežití? Co s tím? A nepomůže whiskey, ani přehnaná dávka halucinogenů, ušní orgie toho nejlepšího, co stvořili Zeppelíni, zábava s několika přáteli...? Je to peklo nebo ho spíš jen peklem nazýváme a upřednostňujeme ho před rájem, protože bolesti zažíváme víc?....


    Bravurní text, o tom není pochyb!

    OdpovědětVymazat
  3. Ty se ale dovedeš vžít do ženské duše (a těla) :).

    OdpovědětVymazat