Chladná hrůza

Dřív to bylo mezi mnou a Jitkou rozkolísané, prožívali jsme jakýsi zvláštní koloběh vztahu... než jednoho večera přišla z práce, mrštila s kabelkou do kouta a řekla mi, že chce zkusit něco neslýchaného... něco, co si její chlípná dušička přála už delší dobu... jít se mnou do tripu... tak jsme si vyšli na kopec, ani slovo nám nepřešlo přes rety, měl jsem nachystaný silný matroš, bouřlivácký, který by ten útlý stonek Jitky mohl řádně rozsekat... cucli jsme si pod hvězdnou oblohou něčeho šamanského a zdálo se mi, že tam nahoře sídlí něco obludného, co pase po tom, co se bude dál dít... pak si lízla... šňupla... vše prováděla tak, jak jsem ji naváděl... asi dvacet minut proběhlo v neskutečném tichu, působení drogy nás však brzy začalo svébytně oslabovat... podlehli jsme polibkům a brzy by snad došlo i na filozofii, jenže... přišel déšť, přeháňka na východní obloze... a v tu chvíli se dostavil ten moment, o kterém snila... upadla do stavu katatonie éteru, v tlumené směsici zvuků jsem zaslechl protivný svistot, který se nám posmíval..... když tu slizká, beztvará, mlžná mračna přišla blíž a pohybovala se podle našich rozkazů a určovali jsme běh všeho, co žilo... vnímal jsem její přítomnost po mém boku či ještě konkrétněji.. úžasnou prdelku, díky své paměti jsem si v komnatách noci zapamatoval i, neodvažuji se to vyřknout, její stydkou kostičku...znal jsem každý obrys jejích vlásků a chloupků, její výjimečné mladistvé líce, planoucí oči a něžné obočí, jež mě doháněly k šílenství... o plynutí času jsme si nevedly žádné záznam, neboť čas se pro nás stal pouhou iluzí...vjemy o nekonečnu nás opájely... nepravidelné oddechování mé přítelkyně jakoby odměřovalo neuspořádaný řetěz chaotických dojmů... v rychlém sledu jsme si tehdy užívaly blízkost, ale vbrzku jsme pocítili, že jsme zaváti do mnohem vzdálenějších světů, než jsme si představovali.. na její mladistvé, zářivé tváři jsem zahlédl výraz nadšení... jak jsem se díval, uzřel jsem... jako by byla ráda, že je tak daleko od všech... vypadala tak jinak.. jinak než všechny ostatní... pokud lze ji nějak označit, pak za pouhou matérii sexu.. připravená k výkřiku tak strašnému, že jej nemohla vydat. Od té doby duševní choroba vyplňovala její smutný život. Nikdo -  kromě mě - nepochopil, jak hrozná událost se na tom kopci udála.