Slon a jezdec

Jediným důvodem, proč pil whisky, bylo, že to měl zakázané, to mu říkal tatínek i maminka, ale když byli všichni pryč, mrtví a pohřbení, tak co? Klidně bude pít, kdy se mu zachce. Pil ještě z jednoho důvodu. Chtěl přestat myslet. Lidský proces myšlení je založen (tedy tak to alespoň tvrdí psychologové) na dedukci a indukci a trvale opilá osoba tyto dedukční a indukční skoky provádět nedokáže. Někde uvnitř je spadlé vedení, zkratované obvody, převrácené vypínače. Leží tam na hromadě sutiny a drť. Už opustil skutečný svět, který v podstatě nebyl ničím jiným než nepřetržitým proudem vjemových podnětů, a ponořil se do hloubi nádrže s ethanolem. Byl jako člověk v neznámém tmavém pokoji, který drží zástrčku od lampy a plazí se po podlaze, vráží do předmětů a nedokáže nahmatat zásuvku. A cítil se tak nejlíp, jak se jen dalo. Občas, když už byl maličko nalitý a snažil se dovědět, kde se nachází a proč, lidé na jeho otázky neodpovídali, protože něco v jeho tváři jim prozrazovalo, že to má v báni trochu vykradené.

Většinou se cítil skvěle, když ne a ne rozsvítit, ale tentokrát to bylo jiné. Žasl, cítil se podveden. Tentokrát odstranili sochu Kryštofa Kolumbuse přímo z mramorového piedestalu, kde stála desítky let. Aby zabránili černému peklu a rozpoutání vzpoury, dopustili se svatokrádeže svědomí. #blacklivesmatter

Nasadil grimasu přehnaného zmatku, svraštil obočí, naklonil hlavu, poškrábal se ve vlasech. Dokonce do hlasu vložil trochu víc zaujetí. "Je mezi námi konec, přesvědčil jsem se, že jsi kurva," pronesl do ticha.
Vypadala, jako by zemřela vsedě, veškerý život jí z tváře vyprchal. Její oči, které ještě před okamžikem jiskřily vším tím, co chtěla ještě povědět na svou obhajobu, byly teď dvě zamlžené skleněné koule.


Někdy jsem skutečně, hlavně tak kolem dvacítky, přicházíval do těch náleven k situacím, jako kdyby je pro mě někdo se smyslem pro ironii vytvořil, abych je uviděl, uslyšel, zapsal...

Slova se mi pak často rozlila do vizuálního ekvivalentu moderní poezie, jakou by mohl tvořit nějaký bohémštější Halas, kdyby byl býval pobýval na světě...

špaček ne ten
na stromě
ale v popelníku
rychle hasl

a podobné vrcholy okamžiků, skládal jsem jich tucet za noc, někdy i víc, zvlášť ve větší společnosti, kdy se mi čím dál víc uzavřenějších duší skládalo na pitivo v absinthovém klubu.