Neměl jsem to stejné jako mí vrstevníci. Děti v mém věku vodívali tatínci, jako odměnu za hezké známky do ZOO, mě vodili do špinavé špeluňky, kde jsem praštil aktovkou do rohu a kde nebyl ani gauč a už jsem musel poslouchat, jak matka ve vzteku tříská talíři, když k ní přistoupí ten věčně vodkou a griotkou načichlý savec a chystá se jí vyčíst, jak mám potřísněný límec slinami, univerzální hnědou omáčkou a slzami. Má sestra, o rok mladší, na tom nebyla lépe, ale aby nepřišla o rozum, psala si na čtvrtky papíru básničky. O tom, jak jsme se držívali o nocích za ruce, jak jsme se modlili a jak jsme nezřídka zašli až k incestu. Jedenáctiletá psala toto:
Najdou nás, bratr začne ječet,
já zavřu oči,
abych neviděla, co s ním dělají,
říká se, že v chvílích největší nouze
uslyším hlas Boží,
ale možná nemůžeš mluvit proto, že
nás nenosíš na dlani, Pane,
ale v ústech.
Jako tlamy jezera své potomstvo.
Táhnou mě do zahrady,
roztáhnou mi nohy,
pusu mi zacpou sněhem, protože jim vadí
ten divný, táhlý a vysoký kvilot.
Vsuvky reality a jejich slzy. :-)
OdpovědětVymazatTěžko říct, co všechno se v této výpovědi skutečně událo. Nevím. A mě na tom baví, že nevím :)...
OdpovědětVymazatSex jako záplata na bídný život. Určitě lepší než pití a drogy.
OdpovědětVymazatPopravdě taky netuším, co je pravdy na každém příběhu.. A taky mě dost baví, že vlastně ničím si tady člověk nemůže být jistý.. I když by mě hodně zajímalo,kdo se za těmi příběhy schovává.. V každém případě.. Hezky napsaná básnička.. Ale ty víš, že se mi líbí, co píšeš..
OdpovědětVymazatDěsivé i jako fantazie, natož jako realita.
OdpovědětVymazatAle působivé, až strhující, po stránce emotivní.