Je jí to fuk

Byla mu dobrá jenom pro rozkoš. Jen další starý sporťák, který použil, kdykoliv chtěl. Ale na co by ji chtěl kdo použít?
Komplex viny, agresivita. Kdyby mohl být na sebe a své chování hrdý, choval by se mile, ale to je právě to. Byl osamocený. Ale ona sama trpěla komplexem viny. Připadala si tak zbytečná. Spoutal ji okovy materiálních statků, jejíž její skutečné já nikdy nemohlo uspokojit.
Teď byla stará. Měla dvacet sedm let. Zralá do šrotu.
To, že ji vydržoval, už nestačilo. Byla jako zkušební králík, kterému se nyní nechce vylézat z klobouku. Když jenom pomyslí na svoji matku... tančí, opálená v bikinách, mladí nápadníci. A když jí vlny podrazí nohy, má z toho infarkt.. a co neprohraje v kasinech, vypije v barech. Úplný jeho opak.

No dneska na tom už tolik nezáleží. Utrpení ji jenom zocelilo. Jak by asi trpěla, kdyby jí někdo z hlavy vytrhal vlasy?! Je tolik strháván svou přehnanou agresivitou, že se ho začíná bát. Než byla tak hovadsky zneužita, vlastně se měla docela ráda.

A to je právě ta chvíle, kdy musíš sestoupit do krápníkové jeskyně něčích slz, jež byly tajně potlačeny a tajně pracovaly. To je ta chvíle, kdy úlomky hodinových slov sbírá kunda orloje. Kdy se na vlastní kůži přesvědčíš, že náhrobní kámen je ještě teplý a že člověk nikdy doopravdy neumře, dokud není pod zemí.


Nahoře nad lesem i hájem
jde po žárlivé louce
nezvedená holka,
tiše si prozpěvuje.

Kam jinam by šla než za hajným,
kde jinde by smilnila? když milý
zatím drhne hajzly na vojně




Taková záletná dívka je smrtelnější než její tělo. Všímejte si, jak se vykrucuje, vydává zvuky neartikulované, vždy tak na tři vzdech, když na ni její trýznitel doráží. Nechce říci, kde byla a s kým, protože je 21. století a holky můžou všecko! A když už svítá, přikrade se jak potulná kočka, ulehne na krajíček lože v těch svých smradlavých šatech... Bacardi, Petry a tak dál. A usne, jako by předtím hodinu nešukala.

Když mi bylo asi jedenáct, chodívali jsme s rodinou na návštěvu ke známým a tam bývala ženská, nazýval jsem ji tehdy familiérně tetou, navoněná tak , že jste se k ní někdy nemohli vůbec přiblížit, aby vás nezačalo pálit v nose nebo jste se málem nezalkli. Nikdy jsem neviděl nikoho s takovými vlasy a v takových šatech a někdy jsem jen seděl a pozoroval ji. Nebyla tlustá, jen mohutná. Jednou vešla v těch svých šatech, které odhalovaly snad až na bradavky všechno co vpředu měla, doprostřed obývacího pokoje. Pak ke mně kolísavou chůzí přistoupila a zničehonic mě popadla a přitiskla si mě mezi své prsy, že jsem se málem udusil. Pak mě vlhkými, smyslnými rty líbala a já jsem měl všude po obličeji otisky rtěnky. Od té doby si ji pamatuju jako rozsévačku necudností a nikdy víc jsem poté nedokázal kypřejší ženu políbit...