Co je dobré, musí se zaplatit. A čím je to lepší, tím dráž

Ne, nebudu vás poučovat o ceně za jasmínový šampón nebo za ultra tenké vložky s křidélky. Samy nejlépe víte, co vám pasuje do intimních partií. Ale nic není trapnějšího, než když máte své dny, ačkoliv už je půl osmé, noc ještě nepřichází, místo ní padá soumrak, za kterého jdete na nějaký univerzitní galavečer, nazutá do titěrných střevíčků, ve které vaše nožky vypadají přehnaně malé a předkloníte se někde na přechodu, protože vám upadne peněženka či klíč a za vámi pajdá o holi nějaký starý děda, kterému musí být aspoň sedmdesát, a civí, jak se vám vzadu na zadku objeví nenápadná skvrna. Zírá na ni a začne mu z koutku úst stékat slina. Protože už jsem to zažil, tak vím. Několik týdnů jsem si ukládal do paměti celé tělo té dívky, její řasnatý šat a ty střevíčky. Nečuměl jsem jí vůbec na zadek, říkal jsem si, že ten dědek se díval za nás za oba. Moje hlava se dívala hlavně na její koleno. To koleno bylo tak kostnaté, jako bývají kostnaté brady cyklistů. A pak ty její nohy, přes černé punčochy prosvítaly chlupy, takže si je jistě týdny neholila. Také jsem se podivoval, jak může mít tak ploché tělo. Normální vysokoškolačka má už pořádné balóny, za těch dvacet zim jí přece mohly stihnout narůst, ale tato byla útlá jak zápěstí a křehká jak vyžle. Jinak byla ale velice krásná, třebaže maličko kulhala a teprve když ucítila pohled na své zadní partie, otočila se, zarděla a otevřela ústa v rozpačitém úsměvu na znamení polichocení. Kdyby jen tušila, jakým incidentem si získala dědkovu pozornost, určitě by se neusmívala tolik srdečně. Její přední dva zuby se ovšem příliš nepovedly, navíc vypadaly, že se viklají. Doufal jsem, že si mě všimne, stál jsem od ní jen několik metrů, ale nejspíš v jiném úhlu. Naše pohledy se nikdy nestřetly, čehož budu už asi nadosmrti litovat. Mohl jsem ji tehdy požádat o čísle, o rande, o ruku, o cokoliv bych si ve své nezřízené opilosti troufal. Oba jsme tak tehdy draze zaplatili. Ona (nepřímo) za to, že se se mnou nestihla seznámit a já za to, že jsem nedostal příležitost sát z panenského prsu té dívky životodárnou sílu. I když mi tím vlastně možná prokázala službu...