Buchta v klobouku

Kam jen oko dohlédlo, se prostíraly králikárny paneláků. Místní hampejzy specializující se na šestnáctky vydělávaly na Dubině majlant. Byly postaveny zhruba v tom roce, kdy se kachlíkové koupelny staly základem veškeré civilizace. Na konci sídliště hnil domek, který vypadal, že byl postaven z písku. Vlezl jsem dovnitř. Nebyla tu živá noha, jenom já a obrovská moucha masařka. Chvíli jsem jen stál a přemýšlel, jestli jsem tu správně. Žádná delegace nepřicházela mě uvítat! V těchto a podobných sladkobolných myšlenkách mi pomalu odkapával čas, než se rozevřely dveře a v nich ona. Na jejich hladkých vlasech se houpal klobouk, který vypadal, že na ni byl posazen dřív, než stačil dorůst její velikosti. Žádné líčidla, rtěnka ani jediný šperk. V těch brýlích bez obrouček vypadala, jako by právě vyšla z městské knihovny. Odhadoval jsem ji tak na jednoho kluka, max. Ještě než stačila něco říct, věděl jsem, že to bude ptákovina. A taky že byla. Jsou takové typy lidí, obvykle to poznáš tak, že se pořád usmívají, ze kterých padají - a je jedno, v jakém jsou stavu - jen kraviny.
To vy jste mi volal zhruba před hodinou? Ne, to byl papež a já tu jsem v jeho zastoupení na čtení poezie, pomyslel jsem si.
"Ovšem. Martina, neklame-li mě paměť. Mně říkají S."
"V pořádku, těší mě, tamhle jsou skříňky, můžete se převléct."
"Já budu takhle, estli paní nic nenamítá."
"Cože? Takový trhan?" povyskočil ji ohryzek, snad si i cvrnkla do kalhotek? "To nepřichází v úvahu. Zde jsme ve společnosti učených hlav, bude tu zasedat zemská rada, zahraje i Ondra Havelka band."
"A právě proto před ně chci předstoupit jako hádanka, aby se trošku museli namáhat, než mě vyřeší, jak to učenci zbožňujou."
"Ne," pronesla rezolutně a odpověď doprovodila máchnutím dlaně ve směru východu z budovy.