Nažraná koza otrávila orangutana

Tento příběh se skutečně stal. Jeho realita se započala odehrávat v době, kdy jste byly ještě mladé slečny a rostlo vám teprve sebevědomí. Věděly jste sice jako panny, že děti přicházejí na svět ne tak, že se budete se svým milým hodně líbat, ale dosud jste nevěděly, jak přesně na svět přichází. Šlo v něm o dva milence, kteří si vjeli do vlasů po hádce, prudší než liják pod Troskami, a smířili se teprve až po letech, kdy už dávno nebyli spolu. Můžete říct, že takových příběhů v dějinách lidstva již bylo mraky, ale není to tak docela pravda. Tento je jedinečný, a protože je tak výjimečný, mohu ho zde uvést bez zbytečných příkras.

Byla to vlastně docela směšná historie. Ona se rozhodla, že ho navštíví v jeho kanceláři, kde on redigoval články do novin a on trval na tom, že to byla hloupost. "Jsem tady," začala, "doufám že z toho máš radost!" "Radost?!" vykřikl krátce po jejím vstupu na scénu s tím, že už ho unavuje, když ho pořád navštěvuje v době, kdy on chce pracovat a do ní jako by ťalo. Byla to pravda jejich vztahu a měla v sobě stejnou výbušnou sílu jako kdysi pravda Husova nebo Giordana Bruna. Kolem půvabných kočičích očí jí naběhly vrásky strachu.

"Ty káčo," křičel a div že si netrhal vlasy z lebky, "dopouštíš se běžného omylu, že považuješ vztah za nějakou pečovatelskou službu. Uvědomila sis, co je věčnou podmínkou tragédie? Existence ideálů, které jsou považovány za cennější než lidský život. A to ty přesně děláš - ze vztahu děláš něco víc, než je."

"Chtěla jsem jen být s tebou, nebudu tě rušit v práci, rušila jsem tě snad někdy?" Dožadovala se jeho reakce, jakékoliv.

Neodpověděl.

Pomalu přešel k oknu a otevřel jej. Hleděl na skomírající paprsky slunce sklánějící se nad chebskou zástavbou.

Neustále mě rušíš," chtěl odpovědět.

Vyrazila do protiútoku. "Chovej se jako muž a najdi aspoň odvahu mi říct, že jsem přijela bez pozvání. Nesnáším zbabělé muže. Dala bych přednost tomu, abys mi řekl, abych hned odjela. Proč jsi zbabělý?" Pokrčil rameny.

"Odpověz!"

Měl chuť znovu pokrčit rameny, ale neudělal to.
Začínal se cítit hloupě jako dítě peskované maminkou a nesnášel ji za to.

Jak má jednat muž se ženou, která za ním přijede nepozvána? Kde je univerzita, kde by se takový problém studoval?

Za chvíli už mu šahala rukou do rozkroku a on neměl sílu jí říct, aby dala tu ruku pryč. Milovali se jako šílenci. Ale o to tu nešlo. Protože milování není to hlavní. O milování nejde. Jde o to, aby na ni myslel. A ona dobře věděla, že sotva to šílenství ve dvou skončí, myšlenkami zas bude jinde.

Milovat někoho znamenalo pro ni přinést mu darem své tělo, přinést mu ho, jako pošťák přinese dopisy, postavit mu ho doprostřed jeho činnosti: zde jsem, zde je mých sedmapadesát kilogramů, mé maso, mé kosti, jsou pro tebe a u tebe je nechám. To mu lichotilo, ale sám to tak necítil. Pro něj milovat někoho znamenalo pouze napumpovat do něj sperma.