"Přijmi odpovědnost. Bolest…" brblal si pod fousy. "...a slávu, pochopitelně."
Dívka se na něj letmo podívala. "Co jsi říkal?" špytla.
Rád se ni díval. Pozoroval ji často, když spala, s ohromným zaujetím. Toužil do ní zrána vnikat škvírkami i jen tak se rozvalovat na jejím masitém hrudním koši. Vážila dobrých sedmdesát kil.
"Nic, vlastně nic. Jen že jsem rád, že jsi má."
"Aha, tak to jo. Slyšela jsem bolest. Slávu. Co to má znamenat, Antone?"
Pokrčil rameny, jako by to na něj nemělo naprosto žádný dopad. Ale viděl v tom prostinkém gestu najednou svou vlastní mrzkost. Je jeho přítelkyně a on ani neuzná, že s ní píchá jen proto, že se o to vsadil s kamarády z hospody. Před pěti měsíci vyhrál sázku, že ho pustila do své postele s baldachýnem.
Žádné komentáře:
Okomentovat