Na Martinu pokožku dopadaly hřejivé paprsky slunce, které sem pronikalo majestátním oknem v koupelně. Právě vystupovala z lázně, která její už tak dost hebkou pokožku činila ještě hebčí.. a když se sušila ručníkem, dokonce si prozpěvovala starodávný nápěvek Chodů. Tiskna si paže blíž k nosu, představovala si, že chutná po nizozemské čokoládě.
Sotva se osušila, nahá vstoupila do ložnice. Tam už ležel její bratr, který si honil ztopořeného. Skočila za ním do pelíšku. "To, co jsme udělali," šeptal, když ji líbal na tvář. "To, co jsme uděla-li…"
Obemkla ho svýma nohama, on vstoupil do jejího vězení a jeho polibky se stávaly čím dál ohnivějšími. Začal něco mumlat, něžnůstky asi.
"Můžu s tebou šoustat věčně," říkal jí - a jeho tón byl něčím mezi oddaností a výhrůžkou. "Neexistuje nic, k čemu bych tě nedokázal přinutit. Neexistuje nic, co bys neřekla. Mohl bych tě šoustat pořád.
Bude jeho hračka, čubka, manželka, bohyně... zaplní v ní každý otvor, na věky věků... bude jeho majetek, bude ji uctívat, obrátí ji naruby, myslel si. Byli jako dvě ješterky, které si třením vyměňovaly šupiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat