Velicí duchové nedovedou než obyčejně tvořiti to, co vidí v zrcadle, přes čočky jejich vnímání, totiž jakési podobenství jich samých, toho, co reflektují skrze čivy svého nápadně pokřiveného mozku. Nemohou si převelice pomoci, neboť každý opravdový tvořitel tvoří k obrazu svému a podobě své. V minulosti se takto snadno dalo rozlišit mezi duchem pouze prostředním a titánem. Kdežto duch prostřední se zalíbil každému a většina snesla jeho průměrnost se zalíbením, génius byl zatracován, ne-li začasté hnán k mravní odpovědnosti za činy, které rozpoutal v materiální sféře života svým ryze ideálním způsobením v umění. Protože přijímaný autor neměl ani zvláštní zásluhy, ani zvláštní neřesti, mohl se snadno uchlácholit svým nevýrazným úspěchem a zalézt si zas do nory spokojené existence. Nadpřirozený tvořitel nemohl této kličky využít, neboť byl odsouzen k doživotnému utrpení mezi měšťáky a zlatokopeckými kurvičkami. Byltě citlivější než ostatní, nemohl utéci se ani k přetvářce, poněvadž ta by ho vysušila zevnitř a poničila jeho systém hodnot. Zbývalo mu jediné. Tvořit a doufat, že za několik let či desítek přijde jeho čas. Konečně (možná) lidé budoucnosti zahlédnou cípek jeho jakoby zdrogované mysli, lem jeho proměnlivého kabátu tvořivosti. V takové beznadějné naději tedy žil a nezřídka se stalo, že v ní taky umřel. Pokud ale náhodou přežil útlak společnosti a stvořil svou vizi, ta přežila po výtce až do zrodu internetu. S internetem zhasla veškerá naděje a svět utonul ve tmě.
Kurvy dneška přece rozum nepotřebují. Potřebují si jen dobře zašukat a doufat, že na ně miláček převede firmu. Jejich slabé postavy zápolí s představami, co bude, až je ten jejich pustí k ledu. Co když nebude nic, jako nic extra oproti dřívějšku, je ani nenapadne. Vrátí se k tomu, co uměly nejlíp. Kurvit se.
Žádné komentáře:
Okomentovat