Pro dívky:
Její ústí jako by leželo v něžném věnečku vaty, načechraném tukem, prohlížej si ten div a nemohl se na něj vynadívat... tak kvůli tomu tolik povyku, kvůli tomu jsou na světě války, hlad i řevnivost.. kvůli takovému drobnému ústrojí, které vypadá, jako by mělo vydechnout naposledy v hrůze, když do něj nacpete tyčku... no co, aspoň je to čisťounké a pěkné, aspoň někdy... a u některé... u ní bylo přímo k sežraní, a tak se naklonil nad ní a jí zacukalo v koutkách zavřených víček...
Neucouvla... nechala se masírovat... občas zavzdychla, zapředla jako kočička.. pak se zas na okamžik do ponořila do soukromého prožívání.. když otevřela oči, mrkl na ni... jako spiklenec.. aby věděla, že jsou si blízko... a ona to věděla, protože se taky tak hezky naň usmála.. tak se směje jen žena, která je momentálně aspoň na deset minut šťastná... klidná, utišená a v bezpečí... vše je v pořádku, pomyslil si...
Jenže následující týden si nepozvala na rande jeho, nýbrž kolegu z práce, Jáchyma... Sledoval je v přímém přenosu z home office kamerkou, kterou nenápadně nainstaloval do poličky s knihami...
Vrhli se nad sebe hned u dveří a v ložnici už píchali jako nadržené opice. Pravidelně, lhostejně, rituálně... bylo to o dost jiné než s ním, akorát ještě víc sténala, působila jako nevěstka hlučně... byl by rád nad tou ránou napsal rukama znamení.. jako že je nešťastný, zhrzený milenec... ale místo toho se dál proti své vůli jaksi díval na umdlévající šuk, který brutálně narušoval chod její vagíny (aspoň se mu zdálo)... a ona se jako hladina dál čeřila a dál přijímala jeho zrudlý nástroj... v jednu chvíli zvedla ruce, jako by klesajíc umírala... a bělostná pokrývka se jí semkla z prsou níž... jako voda, která podemlela mlýn, se rozprskla o stavidla jejího dechu... frkajícího jak březí kobyla, v tom se zatřepetala... lomozně se vypjala... líbala ho, kousala v divém chvatu, přirážela ho k sobě blíž, ohrožená, a zas mu v záškubech drhla celá pryč vlasy, a to zas připomenulo jemu za monitorem divoké husy se zlatými zobáky v mlze vzlétající nad bařinou, jejich klikatý let za potravou...
Pro chlapce:
Děvče jako lusk, řeknou lidé, škoda takové pro papírnictví. Zrovna se probírala stuhami, o něco později zkoušela, jestli píše nová sada propisek.
Řekněme - pohlavní závist, řekněme - žárlivost, řekněme - chtíč, nebo neříkejme nic a pozvěme tu babu na kávu. Ona pochopí, že ji chceme. Že jsme na světe jen proto, abychom děvče jako lusk obskočili, udělali ji děcko a pak po zbytek života trávili s ní sedm dní v týdnu v šedivém paneláku.
Když už šukají, nahmátá si hezky její zápěstí, puls nitkovitý, agónie, skoro orgasmus... chtěla by orgáč, ale místo toho z ní vyleze a nutí ji, aby mu honila.
Já si nic nepředstavuju. Já vím, že takové jsou všechny. Už jsem jich totiž pár měl, abyste si nemysleli, že jsem úplný a čistý panic.
Šukal ji po svém, těžce a neodvratně... třeba se jí to líbilo... ale možná by se jí líbil každý kokot v dírce, takové už jsou ty mladé holky... žije v bídě bez otce u matky alkoholičky, která má šestnáct hrubého, v pátky chodí tancovat na Stodolní, pak se není co divit, že si musí nechat naložit od borca, kterého vidí prvně v životě... a ještě u něj v káře... zaparkované před hospodou... na zákazu parkování...
"Ano, já vím, zní to směšně, když to tak vykladám, ale je to tuze smutné, pane, tuze smutné," prohlásil muž sklesle.
"Vždyť nic není nevhodného na mladé a rozbouřené sexualitě," namítl ten druhý.
"To ne. Ale tohle nemá mnoho valně společného se sexualitou. Když prcají k sobě připuštění králíci z oblastí, které k sobě v přirozených podmínkách nemohou dospět, taky to nenazvete sexem."
"Problém je v tom, že chlapi jsou zvrhlí neřádi...jsou to výlupci dneska. Když nesedí za katrem, ti na svobodě neví pomalu, k čemu se používá anténa a neopraví prasklý řemen na pračce. A když tam sedí, jediné, co se v base naučí, je jak vybírat domy, nebo jak krást auta apod," stěžoval si ten druhý.
"Neviděl bych to ještě tak černě. Myslím, že někteří prostě strašně trpí a cítí se pak v právu... v právu dělat cokoliv. A potom jsou tu věci, které ani žena neunese... nechá je plavat... a oni se zničí - nebo v horším případě zničí ji, tchýni i jejich zahrádku."
"To je trošku fikce, nemyslíte?"
"Fikce je tou nejreálnější podobou reality. Něčím skutečným. Co nemá se skutečností nic společného."
"Paradox potvrzující nepotvrzené? Skoro jak to stojí v úlisném Curryho paradoxu?"
"Vůbec ne. Copak musíte prodělat každou lidskou bolest, abyste si ji mohl vymyslet nebo ji znázornit? Úplně postačí vypouštět duhové bubliny té bolesti - a ona neodvratně přijde. Návštíví vás během dne, i když jste ji jako džin přivedl na svět za hluboké noci. A na rozdíl od skutečnosti nikdy nevyhasne. Bude vás provázet nadreálnými steny až do konce, až za konec konce."
Žádné komentáře:
Okomentovat