Po dvou vampech se nechala dobrovolně polízat

Posloužíme pravdě a věčnosti, uvedeme-li upřímně, co jsme si pomysleli, když jsme jednou potkali na festivalu knih tlustou prodavačku parfémů. Byla vám tak tlustá, málem jako přežralý nosorožec, a z jejích malých šedých, tukem podlitých očí ji sálal tak bezprostřední strach, když jsme ji oslovili. Vypadala jako poražená krysa zahnaná do kouta, poražená o to víc proto, že ji tam hnala bezstarostná kočka.

Vtipnější bylo, že tam jezdívala co rok. A někdo, asi nějaká pořádně namyšlená alfa samice, ji dala přezdívku tank. Tento tank, ruský... no, kdo ví, možná to byl Češka jak poleno, možná měla kořeny v nějakém tom Azerbajdžánu, nechme už na představivosti, tento malý, tlustý, torpédoborec byl jak namydlený blesk, když došlo na prodej jejích výrobků. Přistoupili jsme k ní s tím, aby nám ukázala, která voňavka je vhodná pro tu a tu dívku, které tam zrovna stály a zářivě-blyštivě se usmívaly do jejího hledáčku zkyslého škvarku. A ona byla skutečně samá ochota, dokonce se hýbala o poznání rychleji, než když jen seděla na židličcea klepala po stolku dlouhým, začernalým nehtem. I její ústa byla, s tou vodorovnou, ale tenočkou linkou rtů, která vypadala jak připínaček v obrovské mase kráterů, různých nežitů a vředů skoro jako vymyšlená, i její ústa byla pořádně tučná. Brada byla trojitá. No povězte mi bez prdele, která zasraná příšera má v dnešní době ve tváři tři brady? To je skoro jak z nějaké bajky, no ne? Ale bajky od Grimmů, kde se umírá hrůzou... Dále měla nebetyčně ošklivé uši, odstávaly ji boltce jako samostatné škeble, k uším přišité nějakým zmutovaným holičem, který se příliš nadýchal rajského plynu. Podle nosu jste jí sice mohly hádat pětačtyřicet jar, protože byl rovný a vypadal stabilně, nicméně při bližší prohlídce byl podle všeho zakončený neurčitým flíčkem. Když jste se dostaly ještě blíže k ní, mohly jste nyní určitě poznat, že jde o bradavici a její nos tím rázem zestarál o dalších padesát či šedesát let. Tedy vyhlídky pro prince zatím docela slušné.

To jsme ale ještě neřekli, jak vypadal její syn, který byl hodně po mamince. Jako by jí z těch ustrašených očí vypadl a rovnou z pěkné výšky na hlavičku. A jeho jméno znělo Libor, zatímco maminka se jmenovala odlišně - Libuše. Tito dva pravidelně straší na festivalu knih už řadu let a jejich sláva přesahuje skromné možnosti popisu tohoto blogu... No jen pomyslete, jak je na světě hezky, když drží rodinka pohromadě.