Marlowa dále čtu. Z šilhavých veršů, podobných spánku člověka, který piva pil nesmírnou, nezvyklou spoustu, záští a krvesmilstva a mrtvých v směsici tvarů v úzkosti výpary tryskají ostré strašného smutku.
Za rakví šla vdova asi sedmnáctiletá, Emilie, v černých drahocenných závojích jako bohyně Noci. Hlavinku měla v žalu skloněnou, celou tíhou štíhlého těla spočívala na rameni svého retardovaného bratra Emila, který šel vážně, zasmušilý, s očima zavlhlýma. Když nasedli do auta a odjeli, chvíli jsem je od hřbitova zamyšleně sledoval. Byl jsem pevně rozhodnut, že Emilku musím pozvat na skleničku.
Studentka srovnávací filologie se dopouští malého qui pro que, zaměňujíc dětskou loutku za živé dítě, když se jí zdá, že Ženy milující mají jakýsi reálný vzor v životě autorově.
Žádné komentáře:
Okomentovat