A skoro v bázni, s nedůvěrou jsem stoupal starých po schodech za služkou, dlouhou chodbou šerou, kol vlhko bylo na zdích všech. Tu jakés dvéře bez petlice; jen kopnout, rozlétly se hned, a vstoup jsem chudé do světnice, kde prosté lože zrak můj shléd. Už tam ležela svlečená. Užili jsme si tu noc jako nikdy předtím!
Žádné komentáře:
Okomentovat