Jeho boty hlasitě zašustily v tenkých větvičkách v předsálí hory, v zahradě Olysalých branek. Každá akativní dívka tam každý týden v neděli prochází rituální lázní a odvšivením a odchlupením. K tomu snad jindy. Náš extrméní skeptik a romantik měl v sobě něco vemlouvavého, takže snadno užíval lidi k svým bizarním mstám. Nechápali, že je využívá, prostě mu padaly vděčně k nohám. Naproti tomu on už jí brzy bude dupat po té krásné tváři, brzy ji mezi něžné, tyrkysové oči vtiskne otisk podrážky, to si asi říkal. Mluvím teď o té červenovlásce, která vladla klášteru. O ní, jedině o ní je tu řeč. Říkali ji Kněžka. Ale všichni ji měli za ďáblici a příznačnější označení by byla Krvavá kněžka. Narodila se před víc než sto dvaceti léty na Krétě, ale neustálé sání krve, orgiastické pařby a zdroj prokleté magie ji umožňoval téměř nestárnout. Bylo mu jedno, že je skoro sto let stařší. On ji pouze chtěl vyhladit z povrchu země, tak jako se vyhladí brzy Unie po válce s Turkem, s Erdoğanem. Tak jako to slíbil své mrtvé lásce a rodině, jíž zotročila a jehož sestru donutila stát se schovankou v hoře.
Na Silvu byla už rok tlačenice. Opravdu se uměla vyloupnout. Černé vlasy, havraní křídla, řeklo by se, plná stehna, dráždivé boky, nosík, který poroučel. Svého času vypíchla bičem jednomu týpkovi oko. Prostě pak na obhajobu prohlásila, že se jen bránila a nikdo při soudním procesu tehdy neřekl ani popel. Borec byl nakonec shozen z hory jako nečekaný balík.
Silva byla úžasná, úplná abatyše, kdyby ten bordel vedla. Ale byla nicméně jen pracovnicí. Pravé vedení zatím spřádalo plány za zavřenými dveřmi a plnilo si břuchy medovinou. Tak třeba se podívejme na zoubek katechetovi. Byl v hoře něco jako opat, měl ornát, tři persteny a obří bulu, se kterou třískal o lavici. Měl i pěkně křivou hubu, takže když mluvil, vypadalo to, jako když se šlape zelí.
Celkově všem lezl krkem, jen nikdo neměl odvahu vůči němu nějak veřejně vystoupit. Hromoval, sesílal blesky na neplatiče, střílel očima po dosud nevyvinutých novickách. Jeho oblíbená fráze byla: "Kdykoliv je obvykle dost času, teď se mi to ale zrovna nehodí."
Byl škaredý, takže s ním žádná nechtěla spát - ale to mu nevadilo. Patřil mezi vzácný druh mužů, kteří se hlásí k Machiavellimu učení, žena je pro ně největší kriminálník světa a vůbec je netrápí, že jim nedá. Jediná Petra ho chtěla, ale s tou bylo těžké pořízení. Ty její kozy, to byl těžký oříšek. Trojky, pevné jak beton, ale taky tak těžké, že padaly moc k zemi. Neměl rád dívky, které už trápila gravitace. A tak namísto, aby obštastňoval stárnoucí Petru, svěřoval ji do péče Albulustrovi, svému pobočníku, v jehož rukou se stávala hříčkou sexu, prováděl s ní fakt gymnastiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat