Mezitím v horních patrech, kam měli přístup jen kněží zasvěcení do tajemství dlouhověkosti Kněžky, seděl v posteli s baldachýnem Oirelius. Nejvyšší knihovník. Problém těchto horních patrech náležel v osvětlení, vládla tam už taková hustota tmy, že ani nejmodernější technika v podobě bodových čidel a nášlapných rozprašovačů jasu nedokázala zahnat šero, v "nadmořské" výšce, kde už žádné pouliční osvětlení města nedosahovalo. A tak místo aby opravdoví zasvěcenci slintali blahem nad tím, že mají jednak jistý příjem, jinak taky neomezný přísun styku s lačnými děvčaty, žehrali na nedostatek světla, nad nemožností se doopravdy učit a studovat mistry jiných řádů atp. Protože knihovna, to si řekněme bez obalu, byla zde jeden velký omyl. Přecpané police až do nebes, na druhé straně nemožnost pořádně knihy katalogizovat, nebo nedej bože je vracet na příslušné místo.
Nové členky zatím rudly bezmocí. Nutili je být v kole třeba osm hodin bez pauzy, zkoušeli je, co dokáží, prostě jen jet nadoraz, zatímco noví zákazníci přicházeli a nečekali nic, aby se třeba trochu upravily, vykoupaly nebo jen psychicky dostaly do lepšího rozpoložení. Kajícnice se mnohdy nemohly ani vyčůrat, takže to v podřepu házely běžně na studené dlažební kostky. A byly čím dál nasranější, což se odrazilo i na spokojenosti zákazníků - tedy ve formě poklesu, rozumíme.
Byly takové, co měly zvláštní pojetí svého těla. Líčily se - často a rády. Jiné se líčily umírněně, bohorovně. A poslední typ byl úplně zpustlý. V něm se všechny líčily úplně všude, tedy třeba i zadnici nebo v dolních partiích. Tyto jako samičky makaků, rozhodně přitahovaly nežádoucí pozornosti.
Občas se svolala rada, nějaké zasedání. Málokdo přišel, ale když už, tak to stálo za to. Někdy se tam ozval kašel. Kdo myslíte, že to odnesl? Nebohá dívka? Cha, ovšemže ne. Kašlající holka musela hned na ošetřovnu. Kdepak. To její tyran, pasák - mnich. Ten, co ji do toho navrtal, byl za ni zodpovědný. Chvíli to fungovalo, ale někteří pasáci to později pod tíhou vzrůstající popularity kláštera psychicky neunesli a skákali z nejméně osmého patra, kdy měli jistotu, že po nárazu na zem do veřejného prostoru zkapou. Mniši byli za prohřešky členek i výstražně nabodáváni na kůl. Ale co je jeden mnich proti osmi holkám, které měl pod sebou. Pořád bylo dost těch i oněch.
Nejčastěji se v prostorách hory kopulovalo. Je to pohříchu zajímavěji strávený čas než třeba u Jany Eyrové ve studovně. Navíc dívky obdařené jistým vtipem často nebyly tak oblíbené u klientů jako společnice, takže už jen z toho důvodu bylo pro ně výhodnější víc se pářit a méně studovat.
Jako vedlejší produkt těchto zvláštních radovánek vznikaly děti. Docházelo tedy i k porodům, byť řídkým. Těhotné mater však umíraly docela svižně. Zvlášť, když se sešla skupinka německých velkopodnikatelů, kteří měli eura a jakýs takýs vliv při příležitosti rozlučky se svobodou. A to bylo dost často...
Žádné komentáře:
Okomentovat