Nedávno se stalo něco, co pořádně zahýbalo s ochrankou v klášteře. Někdo přistál, seskočil nejspíš padákem v pořádné metelici, v předsálí hory, v Olysalých brankách. Ten někdo byl náš dobrodruh. Jeho tělo bylo doslova poseto zásobníky s municemi a zbraněmi. Omráčil paralyzérem stráž u dveří a pokračoval dál, veden jedinou touhou. Hýbal se v temnotě svobodně jako nějaký duch. Nejblíž se vyskytoval ochranář Frank v hnědé, security kutně. Podél ramen nesl vidle, jakousi nápodobu trojzubce a šel neohroženě dál - i bez noktovizoru. Mnich Frank byl stará vojna, znal v hoře kdejaký kout a vymetl bez přehánění snad každou skulinku, kterou za těch osmnáct let, co tam poustevničil, objevil v zapovězených komnatách, nebo v čase, kdy měla děvčata mít večerku. Jeho oči byly za tu dobu natolik zvyklé na tmu, že když mu teď přímo před očima explodoval oslnivý záblesk a uslyšel silné prasknutí, jako když se láme hrudní koš orangutana, zprvu vůbec nepochopil, že ho zasáhl pro guerillovou válku upravený ampulomet z bezprostřední vzdálenosti, pěkně na "skelnačku"... Spojení mezi jeho hlavou a zbytkem těla bohužel už nefungovalo. Měl zlomený vaz. Ještě moment trvalo, než se jeho víčka se zachvěním zavřela.
Náš hrdopýšek získal pocit odosobnění, jako by se stal čistým duchem, nespoutaným zábranami fyzického já. Adrenalin mu bušil až v ohryzku. Studoval léta slabiny Kněžky, aby jí mohl bez problému zneškodnit. Dřív než jeho sestra umřela na mor jako kus vymrdané panenky, sdělila mu hrozná slova. Raději objeví, že ta slova lhala, a zemře, než by žil s podezřením, že byla pravdivá.
V severním křídle zapálil menší knihovnu. Mniši si trhaly vlasy hrůzou, že knihovna je pálena. Mezitím se Leona o několik pater níž nataženou rukou dotkla tváře. Byla ledová jako hora. Horké slzy ji pálily v očích. Pozvedla se, aby políbila svého klienta na tvář. V tváři přemáhání. Její dírka se bránila nesnesitelnou bolestí, takže se prostě zavřela a nedalo se do ní jednoduše pronikat.
Žádné komentáře:
Okomentovat