Černá je jeho oblíbená barva. Vždycky, když na něj padne pocit, že je život příliš komplikovaný, když ho všechno ubíjí, najde si kasino, sedne k ruletě a vsadí všechno, co zrovna má, na černou. Veškeré své starosti tím zredukuje na jediné zatočení kola rulety. Když vyhraje, odejde z herny s tolika penězi, že si za ně může pořídit dočasný klid mysli. Nikdy neriskuje, nevsází výhru podruhé. A když prohraje, tak už doslova a do písmene nemá co ztratit.
Ale co. Vy máte co ztratit. Jste totiž doslova a do písmene ambiciózní, světaznalé slečny! Představuji si vás jako urostlé cherubínky. Úsměv nejsladší, ručky pěstěné, ušlechtilého tvaru, jemné postavy, vysoké a silné v hrudníku, abyste přilákaly pořádné cucáky! Vaše tělo je tedy porcelán a bělost vaší kůže? Bílá barva na stěně je vůči vám vybledlá šeď. Kromě vysoké školy, mistrovství republiky v crossfitu a běhání maratonů vás zajímá ještě kvantová fyzika. Vaše hlasy neznějí tak jako hlasy mýchh známých z mokré čtvrti, jako škrábání smirkového papíru po kameni. Ba ne, vaše jsou nenapádné, příliš dobré pro tento svět. Jste trvalky, jiřinky, žádné brambory jako třeba já!
Neutuchající práce vás připraví pro roli matek a rozdá vám bezplatné vízum pro cesty za hranice myslitelna! Jste ženy sedící na stupních domů a nejenom domů - na stupních vítězek. Jaká to potupa by vás potkala, kdyby vám zahradil cestu stuprum. Ve tři ráno někde u metra, kde se samozřejmě tou dobou už dávno nevyskytuje, ale jen si to představte. Co byste jako dělaly? Asi by vás rychle přešel smích. Sám se směju, protože se znám. Vím, že po styku se mnou, třeba je to jen styk na několik metrů vzdálený, rychle děvčata smích přechází! Brní je i po těle, jako kdyby je do kůže bodal bezpočet ostrých hrotů. A mají jediné východisko vlastně. Pokud nechtějí přímo útočit. Je třeba se schovat. V davu lidí se samozřejmě schová nejlépe. Jenže kde je dav ve tři ráno? Chcípá to pod pultem někde. Záclona jediného okna, které z metra vidíte, je zatažená. Když už není, někdo tam jak blbec hraje počítačové hry. Když je záclona, tak div se nebo ne, zvenku prosvítá jasné světlo pouličního osvětlení a vrhá na tu bílou látku stíny chodce...
To vy už nevíte.
Ve tři ráno spíte.
Nejste žádné malé holčičky, abyste se v odřené pláštěnce promenovaly někde u metra. A hořký výraz, který nasadíte, když se přiblížím, taky nenahodíte. Ne dřív, než u vás doma obsadíte krb plyšovou kočkou...
Žádné komentáře:
Okomentovat