Neštěstím jsme si vinni sami.
František je řádný člověk, i když si občas v hospodě vypije sklenku a zahraje kartu. Jen měl teď docela hluboko do kapsy.
Byl v něm satan infekce. Chceme-li se vyjádřit ušlechtile, můžeme ho též nazvat sráčem. Jeho tvář připomínala studnu, jeho oči byly ne nepodobné peci. Možná by se dalo říct, že má pěkné oči, ale kdo by při takových uších viděl oči? Tak byl vyžraný automaty. František nebyl žádná stará bába, ale životem zkušený muž, který na předsudky vůbec nic nedal. Začínal ráno, i když se tvrdilo, že může vše prohrát do oběda - a hrával až dávno po zavíračce, odcházel, až když se otvíralo následujícího dne. Pamětliv námahy, kterou táhnutím páček vykonává, pil od osminky až po několik osminek vodky denně.
Ruce měl ovšem aristokratické.
Žádné komentáře:
Okomentovat