Život utíká, nebuď tak nepřístupná, když se ti nabízí dotek štěstí, rychle po něm vztáhni ruku.
Nedávno mi jakási holka vyprávěla, že slyšela zpívat ptáčky skryté ve vysokých stromech a nad vrcholky stromů se tyčila půvabná architektura ladných zvoniček. Měla z toho malý orgasmusek! Tiché, tmavé oči měla široce rozevřená a vypadalo to, že si to užívá.
Pokud jde o mě, svět byl zase prázdný a tupý. Hloupost a zloba se spářily jako psi na ulici...
Žádné komentáře:
Okomentovat