Jsem hezký jako princ z pohádky o Červené růžence. Mám zvlášť rád žluté růže. Na lidi se většinou ani přímo nepodívám. Jistě mi nechyběly milenky, ale zaměstnávaly mou mysl jen velmi povrchně - přes můj věk je o mně možno říci, že nevím, co je láska...Zabíjím čas tím, že nedělám nic. Je půl osmé ráno, děvčata, nejspíš univerzitní studentky, začala promenovat před mými okny. Ale já, jako každý hezký kluk, si jich ani moc nevšímám. Místo toho sedím u počítače a pařím Tekken, nějaký stařičký díl.
Den minul a je večer. Scéna se změnila.
Teď už nejsem doma, sedím v temné místnosti. Zubí se na mě nějaká cáklá kačena.
Kdyby mi šáhla přímo do poklopce, musel bych rozhodně odmítnout. Tak byla ošklivá. Pronikavý pohled, kterým zkoumala mé (ovšemže nepostižné) reakce, působil na její ošklivé tváři přímo stařecky a její žabí ústa se tetelila v němé prosbě.
Abych se přiznal, bohatství a rozmanitost kund jsem už prozkoumal, když mi bylo míň než dvacet. Přísná přesnost a systematičnost stála v základech mých úspěchů, přičemž začínat se musí od mladých, nezkušených panen.
Zamiloval jsem se do její pohledné, dvacetileté sestry Alice, jedině proto jsem trpěl, aby existovala tato ošklivka až nepravděpodobná v mé blízkosti. Problém byl ovšem zašmodrchanější, ale já se pokusím vám ho vylíčit poněkud přehledněji. Jako by se kolem osoby a zadnice Alice vyskytovalo několik podivuhodností. Často se v průběhu dne zamykala ve svém pokoji. A pak je tu ta záležitost s tajemným návštěvníkem. Nechci přímo říkat, že ta čestná, přímá a hodná osůbka ztrácí rozum nebo záměrně lže. Předesílám, že je tak čistá jako lilie a neumím si představit, aby za oním neznámým návštěvníkem stál její šamstr. Nabíječ. Jakkoliv to celé popisuju v lehkém tónu, jsem dále ochoten přísahat, že mi její chování působí značné obavy. Rozumějte, jsem až po uši zamilován. A taky snad víte, že jsem vzdělaný pán a tak šetrný, jak jen může kus omegasamce být.
Žádné komentáře:
Okomentovat