Služka v milionářské vilce. Pleť měla smetanově bílou a každé místečko drhla, i když už se dávno čistotou jen lesklo, a to opravdu žádná velká zábava nebyla.
Měla tak dvaadvacet, musela být zralá do postele už od patnácti. Nikdy jsem neviděl tak bujaře vystavené kozy, nikdy vyšpulenější zadek, usměvavější líc ani čtveračivější oči. Zákon sebezničení a zákon sebezáchovy jsou v lidech stejně
silné! Přesto jsem volil sebezničení, protože jsem se do ní in ictu oculi, doslova v mžiku oka, zamiloval.
Poté, co konečně zasunul, po solouži se odvalil na bok a jako loutka vrtěl hlavou, přihlouple si prozpěvoval: tak jsem její milý, vyhnal jsem jí z dírky štíry...
Maruška Schnitzlerová uchopila sklenici a pila. Pak vstala a její hranaté objemné
tělo zakolísalo; měla dost. Svalila se jak žok pod stůl. Štěpán hned samozřejmě přiskočil, hned hotov jí křísit, ale co z toho, jak byla v limbu. Spala a ještě deset minut při tom skoro nepříjemně pochrapávala...
Okolosedící uctivě popíjeli své druhé či třetí sklenice plzeňského a občas do ticha někdo prohodil lítostivou poznámku na její adresu. Narudle hnědé vlasy měla zčesané z čela dozadu a podobala se trochu přerostlému kohoutovi... jak to říkal někdo z okruhu přátel Šlamouna, víno je šalebné a silný nápoj je zuřivý... tak zuřivý, že z něj usneš.
Zatím někde úplně jinde seděla Drahomíra v zahradní hospůdce. Její myšlenky, nasoukané do plátěné blůzky, jaké nosily naše babičky, zabloudily k zakázanému ovoci. Usmála se. Od posledního styku s novým klukem uběhly dva dny a ona toužila znovu zažít ten skotačivý vodopád orgasmu. Toužila po onom již dobře známém, teploučkém mase pyje, po svazování do kozelce a mrdání rozteklé jamky slasti. Říkala si, do budoucnosti, ne k minulosti - a měla náhodou pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat