Čím dál víc kolem sebe si všímám, že na světě běhají jakési povznesené osoby, které ostatní burcuji k všeobecné lásce a nabádají druhé k odpuštění. Ovšem v hloubi duše jedinec nedokáže pochopit, proč by odprošoval ty, jež nenávidí a proč by měl mít rád ty, kteří jsou mu lhostejní. Jaký prospěch z toho má? Získává tak ne přirozené, nýbrž vynucené štěstí. Osud každého jedince je opravdu již předurčen, ale neexistuje jen jedna varianta, je jich nekonečno. Tam v dálce žádná mez není, děvčata.
Žádné komentáře:
Okomentovat