Takže jsme tu zase. Hlasíme se z opravené válcovny plechu. Sedím na vrátnici a zamýšlím se. Jen se zamýšlím, neříkám, že myslím nebo snad generuju myšlenky! Nejsem stroj, i když upřímně, byl bych radši strojem, nějakým tichým vysavačem, než abych neustále sledoval ta dramata, která se mi denně odvíjejí před lhostejným okem. Takže jak tu tak sedím, říkám si. Co ta váza na stole. Proč tu je? Protože je v ní kytka? To asi sotva. Ale kytka tam přece je. Jaká kytka? Nějaká červená. Dejme tomu, že je to pryskyřník. Proč tu tento klasický výkvět solidního vkusu trčí ve váze? Protože ho tam asi nějaká stará panna vložila. Nejsou tu žádné mladé holky, proto si myslím, že to byla uklízečka. Nebo někdo takový.
Každopádně je tu a vydává vůni. Jelikož mám citlivý nos, působí na mě vůně toho červenéhu květu dotěrně, až agresivně. Cítím ji bohužel za chřípím a později dokonce někde dál, ještě v nosohltanu. Říkám si, co asi vede některé lidi k výrobě parfémů... a odpovídám si, že je to požitek z vůně květin. Požitek, všimněte si toho slůvka. Někdo si užívá, jak agresivní vůně útočí na čivy v nose... Nevyjadřuji tím, co píšu, ani stín povýšenosti nad výrobci parfémů. Jsem dalek někoho shazovat, to se nebojte, jen vyjadřuji údiv nad tou skutečností. Jedinec, jako třeba proslulý výrobce parfému, se snaží dokazovat svou důležitost tím, že na trh uvede novou značku vůní. Ale mně jsou všichni Lagerfeldi a podobné vymyšlené primadony celkem u řiti. Seberealizaci prostřednictvím vůní nechápu. Připadá mi, že je to stejné, jako když se moucha snaží prorazit sklo, zatímco vedle je otevřené větrací okénko. Rozumím částečně, že sebezdokonalováním se vytváří pozitivní hodnoty, ale proč jako stříkat na sebe nějaké matoucí, umělé vůně, rozostřující rozlišovací schopnosti, všecky ty španělské mušky atp., když v živočišném světě jich je prakticky neomezeně, tomu už moc nerozumím. Pro mě jsou tihle parfémisti obyčejní frajeři, jimž je třeba srazit pyšný hřebínek a zlámat jim perutě. Jako by na světě nebylo dost problémů. A všechny ty nejrůznější problémy a překážky vnímáme jako bezpodmínečné průvodce každého z nás. Přitom ve skutečnosti je to docela jinak, no ne, holky? Ve skutečnosti představuje nepříjemnost anomálii, ne normální věc. Stejně tak jako se říká, že všichni lžou, ale to vůbec nic nemění, protože nikdo nikoho neposlouchá... vaše výmluvnost sice může druhé lidi zajímat, ale teprve až v poslední řadě. Jsem přesvědčen, že všichni, stejně jako vy, jsou zaujati téměr výhradně vlastními problémy, sami sebou, a proto dobrý posluchač, jemuž lze vše svěřit, představuje opravdový poklad. Nemusíte se mnou souhlasit a být vámi, ani se mnou nesouhlasím - jinak vás jistě stihne utrpení. Teď už však pa, to by pro dnešek stačilo, řekli jsme si dost!
váš kašpárek stuprum
Žádné komentáře:
Okomentovat