Extraordinarius

Kdo sází záhalku, sklízí neřest, kdo sklízí neřest, zajde jako poslední kůl v plotě na rozšířené chlopně... Tak nějak zněla slova, která Modelovi šila hlavou. Asi je četl v nějaké brožurce v divadle. V jeho životě toho bylo nepoměrně víc než divadlo. Vlastně divadlo s neřestí v něm hrálo tu nejposlednější roli. Dnes se ocitl ve foyeru jen proto, že jedna obzvlášť milá, mladá a přítulná dívka ho o to na kolenou, prostřednictvím mlsného jazyka, včera večer požádala. Model byl normální technicky založený vysokoškolák, který fotil pro Penthouse a který byl náhodou abnormálně vyvinutý v oblasti hýždí a čuráka. Děvčata nemusel přemlouvat, aby s ním strávily noc či dvě, obvykle je musel naopak odmítat. Ale tak už to chodí. Kdo sází posilovnu a podpůrné prostředky pro budování hormonů, sklízí kalhotky a vlhké klíny. To si ve vlastní hlavě vytvořil aluzi na neřestnou zahálku, a velice se mu tato verze zalíbila, takže se až s radostí usmál. Zuby měl dobré, zdravé jako kůň, byl trochu vychytralý, trochu přízemní, málo poživačný a libující si v jistotě. Jeho obličej, růžovoučký, jako by používal tělové mýdlo, vypadal ještě mladě a pružně, nejspíš z těch kliků a sklapovaček a mrtvých tahů, které praktikoval v tělocvičně. Taky z všudypřítomného kreatinu, který si píchal do prdele.

Konečně ji viděl přicházet. Uložila si zrovna kabát v šatně a blížila se k němu křepelčí chůzí, úplná lasička na číhané. Včera ji dosytosti užil, dnes s ní musí přetrpět umělecký výkon, pomyslel si. Něco za něco, vždyť to věděl. Něco za něco je zákon trhu, pravidlo vztahu a prubířský kámen promiskuity. To jako Don Juan před čtyřmi stoletími a kamenným hostem věděl i Model.

Políbil ji na pusu. Ona se usmála, zpola rozteklá. Čekala snad, že ji po oblažujícím představení vezme k sobě na byt a přejede ji jak prodejnou děvku? Je to možné. A nebo prostě jen měla dobrou náladu, že mu ho za dvě hodinky rychle na zapadlé zastávce vykouří, než ji tramvaj unese domů a jeho opačným směrem.

Model měl ale docela jiné plány. Hra byla dvojaktovka (v hlavní ženské roli s objevili Taťána Zoubková) a pojednávala o univerzitním profesoru, který nebyl tak docela nezištný, když dával áčka nadějným studentkám. Požadoval totiž po nich v jejich volnu sexuální ukojení. Které se bohužel naneštěstí pro něj provalilo a děkan školy byl nucen ho vyhodit. Po skončení hry následoval patnáctiminutý aplaus, doprovázený jen o trochu delší děkovačkou. Řekl, že dnes přes noc musí pomoct kamarádovi stěhovat, protože má vypůjčený truck jen na několik hodin. Řekne vždycky něco tak neočekávaného, pomyslela si. A v dobré víře, že její výjimečný přítel pomáhá přátelům, ho nechala spěšně odejít, sama se odebírajíc do postýlky si schrupnout, aby byla silná do dalších bojů. Jenže model nebyl zrovna přímý týpek. Jenom zde uvedu, že si myslím, že to není poctivá hra, ale to je koneckonců fuk, co je na světě poctivého? Prostě řečeno krátce ještě měl druhé rande. V deset večer se měl sejít s Idou z kavárny Lunetic. Viděl ji zatím jen jednou a ani dosud nevěděl, jak se jmenuje. Ale slovo dalo slovo, ruka byla již v gatích takřka. Ida byla jedna z těch holek, co chodí po špičkách, jako kdyby se bály vlastních kroků. Bledé hubené děvče, mladší než on. Týden předtím si řekl:

Tu příště vopíchám.

Bylo rozhodnuto.

Seděla u stolu s nějakou žlutou kytkou. Přisedl k ní a žoviálně se začal dělat lepším, než byl, jak to dělají úspěšní mrdači. Chvilku nezávazně klábosili. Dokonce se navzájem sobě představili. Pak to přišlo:

"Jseš typ děvčete, jaký mám rád…" zarazil se, slova zněla nevhodně, bylo to jako úder, okamžitě to poznal a opravil se: "Totiž mám rád, když je děvče vlídné. Některé ty zdejší - jsou jako ledničky."

"Mně je z nich taky zima," potěšeně přitakala.

"Jsi citlivá, tak to je," řekl Model. "Tím máme mnoho společného."