Nikdy jsem svým milenkách nevykládal o svých literárních ambicích, protože jsem se domníval, že jsou to pouhé ambice, nikdy nemající naději na to, aby byly korunovány úspěchem! Když jsem s nimi strávil léto u moře, většinou jsem zapomněl na to, že jsem kdy chtěl psát a nebo že jsem vůbec kdy něco vážně psal... příliš mnoho nocí jsem strávil šukáním dírek a popíjením sladkého Dona Papy pod voňavým kokosem, abych vzpomněl na bůhvíjaké neplodné pokusy... Ostatně byla to právě dlohá psací nečinnost, která mě přivedla do stavu, který se nechutně blížil čemusi na způsob ohlášek k manželství. Byl jsem skutečně takhle [ ] blízko, abych vstoupil do chomoutu. Jednalo se tehdy o Kamilu, třiadvacetiletou studentku grafické školy. Měla nadměrně vyvinutá prsa a úzké boky, taky její přísná linka obočí mě nenechávala na pochybách, že s takovou valkýrou chci spojit své dny, v dobrém i ve zlém, dokud nás příroda nerozdělí. Stručně jsem jí sdělil, proč si ji toužím vzít za ženu. Že je chytrá jak rádio a má dobrý vkus na chlapy a taky že má svoje dědictví. A ona mě s laskavostí vybídla, abych před ní klekl do písku a učinil ji oficiální nabídku. Už jsem se chtěl vrhnout na kolena do písku, do písku smíšeného s kameny, když tu mě zastavil samotný boží prst prozřetelnosti. Bolest mi odněkud od ledvin vystřelila až k hrtanu. Myslel jsem, že se pochčiju, nebo si aspoň překousnu jazyk vejpůl. Jako by mi Nezvratno chtělo naznačit, že dělám obrovskou chybu. Umlčet mě tím, že mi zavře hubu. Ujistit mě, že kdesi na světě ještě najdu nějakou kozatejší a víc domácký typ. Tak jsem se jen akutním bolem schoulil do klubíčka a naznačil ji posunky, jako boxer, který už osm kol dostává do rypáku, že si musím odpočinout u nás v hotelu, což nebylo nic jiného než prťavá bambusová chata na pláži.
Žádné komentáře:
Okomentovat