Už už tu drhnu podlahu a už už saponát končí rozlit na klávesnici... Vytrvám však, abych vám vydal z hloubi hrudi skřek, táhlý a roztomilý jako jarní zavísknutí školačky. V první části si povíme něco o šamanovi, cestovateli v astrálu a bytosti světla Petru Chobotovi. Patří mezi nejpřesvědčivější vykladače ezoterik na této planětě, dokonce bych se neváhal vsadit, že i na ostatních planetách v tomto solárním systému bude v první trojce.
Petr doporučuje meditovat přes solár. Kdo neví, kde to je, tomu to napoví encyklopedie nejasných subatomárních pojmů. Naučí vás na seminářích opouštět tělo, a pak taky, když bude hodně šikovní, se dematerializovat - jako to dělali v koncentračních táborech prý Židé, když po nich šlo gestapo. Procházeli zdmi a tak dál, a tím uprchli.
Tento svět je ovládán archonty. A všecko, co se děje, je vlastně velký vesmírný vtip. Jen ti archonti, zlé bytosti, berou tu hru příliš vážně a nechápou, že jde o hru. Tím dodávají dobrodružný prvek k našemu soužení na planetě.
To je ve zkratce Petr Chobot, myslitel planet a metavesmírů.
Teď už zas něco málo ode mne. Nějakou slaďárnu, na kterou jste, děvčata, ode mne chtíc nechtíc zvyklé.
Tramtadádá...
Tutůůů, bááááááááááác.
Mám obvykle divné sny a vždy jsem ve snu ten, kdo je nevhodně oblečený. Viděl jsem tentokrát holku. Byla to blondýna s kudrnatými vlasy, co vypadala jako anděl. Téměř nadpozemsky krásná. Četla si zrovna v nějakém dívčím časopise a když četla, otvírala ústa, jako by si to přeslabikovávala, jak děti v první třídě. Připadalo mi to dojemné.
Co ale pozorujeme po probuzení? Absenci kontaktu. Ten anděl se vypařil a zbyla jen holá, bezútěšná realita v šedivém pokoji... Obávejte se mých následujících vzpomínek. Vytáhl jsem ještě napůl rozmrzen, když mi zařinčel budík, mobil zpod polštáře a na displeji se rozsvítila povzbudivá zpráva:
Jsem piča
jsem sama
se svou píčou
a za tím významná tečka. Byla to zpráva od Eriky, holky, kterou jsem si přál vidět svlečenou už od prváku na vejšce. Teď jsem ve třeťáku. Jen si to představte. Dva roky už namáhám svou pravačku při myšlence na ni. Ona byla žena tak, jako já byl muž, takže nemohla být úplně na hovno. Jenže to jsem ještě netušil, že tu zprávu od údajné Eriky psala moje píča sestra... které bylo třináct a už rozpalovala všechny chlapy ve vsi...
(Skončilo to tak, že mi její skoro dva metry vysoký kluk, hotový obr, tak nejmíň sto padesát kilo na svalech, zíral z výše svých očí na vlasy a vypadalo to, že mě chytne pod krkem nebo mi aspoň rozbije hlavu o pult v baru...)
Žádné komentáře:
Okomentovat