Proč spí s tamtou?

Líbí se mi, jak někteří sobci mluví povýšeně o svých úspěších na poli promiskuity! S takovým tím téměř urážlivým chladem rozmlouvají s osobami stejného pohlaví, a zatím jsou to jen anekdoty alfasamců. Zastávají názor, že sbalit jeskyňku je záležitost okamžiku, že tu situaci může vytvořit jenom inspirace, která se nedá vyvzdorovat... a tam, kde není, je marná všechna snaha a píle. Ale pravda je taková, že na snaze a píli záleží, a hodně.. kdo chce vybírat skulinky ve velkém, musí postupovat organizovaně. Taková cizoložná ženská sice je vlastně něco jako malé dravé zvíře, liška nebo lasička, která po přepadu kurníka (po šukačce) spěchá se srstí ještě pomazanou krví, kradmá a nevinná, do své nory, za svým manžílkem, jemuž lže do očí. Ale taky je to stvoření veskrze prozaické, uvážlivé a zmatené jakýmkoliv nátlakem, vždyť má na starost pletení punčocháčů, žehlení trenýrek a přebalování potomků.

Diskotéka chacharů (povídka o popisu)

Ležel jsem v posteli a zrovna zíral do stropu, když tu mi zazvonil mobil.
"Nepřijdeš za námi? Tančíme v Pelikánovi se šlapkami od Vráťy."

"Jasně, hned jsem tam," špitl jsem a zaklapl mobil. Tak to by bylo. Večer budu mít společnost. Přijdu na jiné myšlenky. Protože poslední dobou myslím jen na to, jak skáču z mostu a na ono žbluňk, které mi při troše štěstí veme napořád vědomí. Procházel jsem ke dveřím ven kuchyní, která byla plná nádobí ze tří dnů. Na podlaze byly umístěné šlupky odpadků. Neměl jsem sílu ani umýt talíře. Zamazané byly i umaštěné a celkový dojem z kuchyně by se dal přirovnat k nějaké noře divokých kun, kde by se ještě u východu válely kousky sušícího se prádla.

Sotva jsem dorazil k Pelikánovi a prodral se dovnitř do podniku, ukazuje předtím občanku nějaké gorile v sáčku, přistoupil ke mě Tom a zavedl mě ke stolu, kde seděla celá "společnost". Bylo tam devět lidí. Šest jsem znal dobře, pak se tam objevil nový pár, ta holka měla fakt působivý dekolt a jedna starší ženská, mohlo jí být tak ke čtyřiceti. Tmavovlasá, působící jako kartářka nebo požitkářka z Woodstocku. To jsem ještě netušil, že tento stárnoucí havran bude se mnou tři roky sdílet lože. Byla menší postavy, drobného obličeje se zničenou pletí, v němž jako by s opožděním doznívalo hlučné mládí. Černé oči, stejně jako vlasy, byly vyvedeny prostě a byly obklopeny jemnými vráskami, kolem nichž zářily nerozumným leskem. Co oživovalo povadlé tváře, byl snad jen mírný ruměnec, který se ji rozlil po tváři, když mě uviděla. Nalíčená, velmi na tak na drobný obličej široká, ústa se rozevřela v ironickém úsměvu a jak jsem si všiml, podobala se tehdy ptáčátku přistiženému při krádeži zrníčka.

Na stole mezitím probíhaly hody, co se týče pitiva. Měl jsem už přichystanou sklínku vína. A při prvním doušku jsem seznal, že je nakyslé, což mi vůbec nepřidalo na náladě. Šáhl jsem po druhé volné sklence, kde leželo víno růžové. To bylo tak odporné, že jsem kamarády podezíral, že mi ho podstrčili úmyslně, abych odešel, bylo jaksi zvětralé a teplé a staré, ale ne staré, jak bývají udržovaná vína, staré spíš jako těsně před smrtí...Nicméně úsměv na tváři havraní ženy se stále prohluboval a její oči se stávaly stále bezvýraznější. Určitě se bavila těmi mými škleby.