Sadista vždycky tvrdí, že svou oběť trestá, zatímco ve skutečnosti se těší z utrpení, které své oběti ukládá pod záminkou trestu.
Průzračně modrou oblohu křižují dvě bílé čáry. Anička tvedá ruku a ukazuje: "Tati. Co to je?" Otec se podívá a zavrtí hlavou. Jsou to čáry neznámého původu. Patrně však zanechané dvěma proti sobě letícími tryskáči. Velice zajímavé, pomyslí si.
Ó nejzavrženější z nejzavrženějších. Nejsem snad navždy mrtev pro tento svět? Pro jeho pocty, pro jeho květy, pro jeho tužby a cíle? Nevisí snad navěky hustý, šerý, nekonečný mrak mezi mými nadějemi a nebem tam nahoře? Ani kdybych mohl, nebudu na všivém blogu líčit pustá svá muka ani neodpustitelné zločiny svých nedávných let.
Žádné komentáře:
Okomentovat