Nemám slabost pro ztroskotance. Pro invalidy, cizince, třídního tlusťocha, pro ty, se kterými nikdy nikdo netančí, pro ty nebije mé srdce. Jen pro ty s pořádným klackem. Ale to přeskakuji. Zalíbil se mi na diskotéce Jarek. Pocítila jsem tehdy neznámý chtíč. A ještě něco silnějšího: naprosté pohlcení, kdy člověk zapomíná na sebe sama.
Zamilovala jsem se hned do jeho rukou. První potřebou tak byla potřeba sexu s ním.
Jak se mě dotýkal při tanci, dostával pořádnou erekci, která přicházela a odcházela, nahoru a dolů, jako maňásek v divadle.
Měla jsem proti ostatním dívkám určitou výhodu. Tělo jsem měl jak Venuše Urbinská, hlavu jako Danae Klimtova a vystupování jak Manetova Nana. Byla jsem prostě prvotřídní kunda. Zatím jsem ovšem potkávala pouze kluky typu Vyližbuchta, Žumpa, Zabijpívo. Tento byl jiný, taky dokonalý jako já.
Bylo mi jasné, že mezi námi nemůže být nic jiného než láska na celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat