Když cesty schly, teplo vzrůstalo a teplá travička vyrůstala z mlat.. chodil od pučícího keře ke keři.. od prvé líné mouchy k prvnímu omámenému motýlu a stalkoval svou milovanou Jiřinku.
Ohříván vánkem, který vál. Slunce na čistém nebi, cele zrůměnělé poutí, ozařovalo kroky jeho směřující.. do hostince, pak zas na mši do kostela, pak k domku, kde Jiřinka bydlela. Setmělý den padal níž a níž. Vše tichlo, vánek přestával, první hvězdy prokmitávaly a náš dobrý bůh, který ztratil syna, zesmutněl.. a on utichl s ním, když stál u zvonku a přál si zazvonit. Skočit k ní do postýlky. Místo toho se otočil a šel trhal kvítí, stavěl domy z písků, zaváděl nás na paseku, kde tančili motýli, do luk, kde voněla sena a zrály těžké klasy obilí a pak k němu domů, kde večer zaplavoval měsíc naše postýlky svitem hvězd a pro všechny případy měl pod polštářem schovaný výtisk playboye...Bouře se rozplývala v proudech lijáku
a nyní, když blesky již jen matně probleskovaly, otvíraly se dveře a dovnitř proudil čerstvý vzduch, přestal se dráždit v pohlaví a zase zatoužil po Jiřince.
Žádné komentáře:
Okomentovat