DÁLE
Vracela se o dnes výjimečně o dost dříve, po tom, co jí oznámili návrat vraha, co škrtí strunou a když se oběti dáví, cpe jim do krku exkrementy, po věčně stojící State Route 1, do místa, kde stojí jedny z těch nebezpečných domů skoro ve vodě, když se rozběsněné živly rozhodnou trestat. Jen co zaparkovala před garáží, vystoupila z corvetty a šlápla jako naschvál na hovínko jejich bulteriéra... říkám jejich, protože bydlela s přítelem, už třetí rok. Nic nám po tom není, ale z jejího pohledu a jejího pohnutí bylo patrné, že si je dobře vědoma, že se smůla lepí už kurevsky vysoko... a bude hůř, jen co začnou objevovat další děvčata, jako byla Elizabeth.
Vedli si dobře, hlavně jeho zásluhou, nehádali se, zdálo se, že do toho Brian s Henriettou brzy praští. Ale to bys vrchního detektiva Solomonovou podceňovala, resp. nedocenila. Myslela, že je to mezi nimi vážné. Ale tušila, že teď něco není tak v pořádku, spletl ji zpočátku hlavu, měla čtyřiadvacet.. ohromil ji. Pěstoval řepu a vydělávál na ní sto šedesát klacků ročně. Vyvážel ji do všech přilehlých městeček jako Santa Barbara, Camarillo nebo do Winnetky. Kdysi ji tolik přitahoval, protože jednal jako pankáč a vypadal fakt hustě. Nenapadlo jí, že si jen hrál na pána. Fascinující při hlubším pohledu nebyl vůbec. Její laskavý vladař spíš působil jako klaun a ona tuto figurku z kostí, odmítanou slušnými obchodníky a kotvící všude jinde než při krbu domova, viděla stále růžovými brýlemi. Až do doby tří měsíců zpátky. Kdy záhledla na jeho mobilu divnou upomínku. Když se seznámili, bydlel v devátem patře, kde byl nájem nejnižší a ten věžák na ni působil zrovna jako nějaký hrad, tak majestátně. Teď sice měli velký barák u dost velké vody, jenže on se teď takřka vždy vracel později než ona a ona už mu nemohla vyvařovat s takovým zápalem, už se nemohla celá natěšená vracet z kanclu nebo z akce a očekávat, že jí zahrne spalujícími polibky i naplňujícím sexem, jen co spolu zďobnou nějaké ten smažený ementál na sádle, podávaný s rajčátky, petrželí a cibulkou s trochou tymiánu v divokém stylu a zálivkou s octem.Vařit i kořenit uměla znamenitě. Věci se však mají tak, že nic tak nezapáchá jako nejistota. Když teď už tři měsíce nějaká výstráha blikala v jejím podvědomí, nedokázala se přimět na něj hledět tak jako dřív. A Brian se podle toho docela flexibilně zařídil.
Nějak cítila, když se blížila k domu, že ty schody jinak skřípou. Sotva otevřela, pochopila, že přišla o něco dřív, než měla. Uslyšela ty zvuky z obýváku, přímo od gauče. Nemusela vstoupit dále, jen si stoupla k výklenku, otočená k nim čelem a sledovala, co se odehrávalo před jejíma šedýma očima. Scéna stará jako lidstvo samo. Tehdy určitě nenechal v ní kámen na kameni a ona dlouho potom chtěla ten pohled vymazat. Ležel na jedné ze svých prodavaček v misionářském poloze, hekaje, jak ji nákladal a když brzy nato ucítil, že je pozorován, vyděšeně směrem k ní pohlédl:
"Co tu děláš?"
Co to je za blbou otázku, blesklo jí hlavou, spíš co ty tu děláš, ty zmrde. Ale neřekla nic nahlas.
"Odcházím," tiše prohlásila a zlomeně se brala ke dveřím.
"Neblbni, počkej, vysvětlím ti to," začal za ní volat a zároveň na sebe házel trenky a triko, prodavačka ani nedutala a tvářila se tajemně, pořád ležíc na gauči s roztaženýma nohama a svůdným bříškem odhaleným.
Zabouchla dveře, on vyběhl na verandu a sbíhal schůdky, zrychlil krok, aby ji dohnal. Jak ji chtěl zastavit, natahoval ruce, ale ona se jen pár stop od auta otočila, zpoza opasku vytáhla svůj Glock a namířila mu na hruď.
"Nebraň mi, jinak do tebe vysolím celý zásobník."
Brian zavrtěl hlavou, pokrčil rameny, otočil se a vrátil se do domu při velké vodě dokončit, co měl tak hezky načato.
Žádné komentáře:
Okomentovat