Dobrý den, čtenáři, kdokoliv jsi našel tento vzkaz v láhvi, jmenuji se Žaneta a jsem maminkou osmiměsíční dcerky, taky jsem manželkou Ctibora, kvůli kterému tohle všecko dávám na papír a jako opravdická spisovatelka zaznamenávám do deníku svého života příběh příliš lechtivý a nezapomenutelný, než aby zmizel ve splaškách dějin. Tak jako brzy zmizím já, nejnešťastnější žena pod sluncem...
Manžel měl narozeniny šestého, tedy před čtyřmi dny. Od té doby se mi převrátil svět vzhůru nohama. Objevila jsem totiž, že kromě mojí milované Janičky měl ještě tři různé dcery s třemi různými ženami. Shodou okolností to byly všechny barmanky, které pracovaly ve výčepech, sportbarech nebo hernách, jak tomu chcete říkat, v různých městech na Moravě. Jolana, Beáta a Leona, tak se ty milenky mého muže a zároveň matky jeho dětí jmenovaly. Dokud jsem se nedozvěděla, dokud se ony samy nedozvěděly pravdu o nás všech, náš život ubíhal velice spokojeně ve vyjetých kolejích...
Před narozeninou oslavou jsme byli u pana doktora, který jí řekl, že si vyfotíme její pusinku. Bylo to legrační a dojemné zároveň. Ctibor byl, pokud vím, ale co já vlastně mohu vědět, já nešťastná, naposledy u ultrazvuku před pěti lety. Od doktora jsme zvedli kotvy okolo jedenácté a zajeli si do naší oblíbené hospůdky (kde vaří z biopotravin a suroviny poskytují lokální dodavatelé), abychom si vzali jídlo s sebou, vyzvedli pak babičku a dědu u nich doma (hráli zrovna svlíkací mariáš, nic pro gerontofoby, ech) a vyrazili směr narozeninová oslava do manželova podniku. Věřte nebo ne, pracoval tam už čtrnáct let.
Když jsme dorazili, manžel obešel káru a chystal se mi galantně otevřít dveře, ale to už se odkudsi ze stínu vynořila drobná postava Leony a postavila se čelem před něj a usmála se na něj tak spiklenecky, jak se smějí jen milenci, když si mají užít. Vypadal, že se mu z tváře úplně ztratila barva. Otočil se směrem ke mně, která jsem dosud nic nechápala.. a to už ze stínu vyšly i ty zbývající dvě. Vyzvali mě, abych šla s nimi, zatímco babička s dědou museli potupně zůstat sedět v autě. Následující hodina byla pro Ctibora asi nejtrpčí ze všech, jež kdy prožil. Ten tak vždy suverénní, samolibý frajer působil nejistě jako ohladaná kost, zmokle jak psí srst a natolik naplněn vinou, že by se snad každou chvíli rozplakal.
Pak to přišlo i na mě, když Jolana zrovna ukazovala video, ve kterém si užívaly v její ložnici. Dováděli jako smyslů zbavení. Ještě byla uvázaná v řetězech a všude kolem na posteli se válely ty sexuální pomůcky, které znám jen z reklam.
Zhroutila jsem se a za hurónského řevu jsem musela být odvedena na chodbu z místnosti, kde se na obří obrazovce to nechutné představení promítalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat