čtvrtek 31. ledna 2019

Budeš asi stejně vysoký jako můj přítel

Co je to kočka? To je vlastně jenom oprava. Napoprvé stvořil Pánbů myš, ale viděl, že se nepodařila, tak stvořil kočku.
To je ještě těhotenství dvacátého století.
Zoufalost mívá tu zvlášnost, že jiné tak jako nás samy zahaluje, takže ve všech vidíme zoufalství.
Víko rakve stává se mnohdy prknem k záchraně.
Jak hrozné jsou seče a jak dobře bude, ž nebudou žádné války. Jen o ženichy. A v posteli s nadrženou, sprostou, blonďatou, kozatou kočičkou!
Mládí, ten úsměv budoucnosti před neznámým...
Sestoupila z postele a vykonala dvoje umytí, duše i těla, pomodlila se a oblékla.
Žena, co poupátko, je posvátná.
Ňadro, zahalující se před zrcadlem, jako by bylo oknem...
Bílá nožka utíkající se do střevíčku.
Košile, jež s kvapem se vzhůru vytahuje.
Utažené šnůry, přivázané pentle.
Chvění se mrazem a studem.
Ostýchavost v každém pohybu.
Obava téměř okřídlená, kde ničeho se obávati není třeba.
Píchání v kině v poslední řadě, chichotání, znovu je mi šestnáct, ale mojí kluci už to se mnou umějí! Umí rozehřát moji myšku!

Žádné komentáře:

Okomentovat