Láskyplnost

sgdsd

Salát s mlíkem

gdsdgs

Zvíře a člověk

gsdgds

Ježíšek rozdal dárky

"Můj bože, toť žijete bezpochyby jako v té báječné zemi, kde pečení holubi lítají do úst a víno teče řekami," podivoval se radostně host, jemuž sliny sbíhaly se v ústech.

Ťal ho do živého

Po chvilince svrchovaného ticha si ulevil docela blizoučko a ze spodu lodi tak pocákal zem, až na drožkářském stanovišti probudil jednoho koně.

Vánočka

Hluboko ztracené oblázky našich hlav, strážná užovka bude syčet na kraji.

Ptát se na prst ve vulvě

Hodinu po hodině dokáže celou noc bájit a lhát jako cikán. Jen se na něho podívejte. Oči má sice slepené spánkem a mořským vzduchem, jenže život se strašlivými událostmi a náhodami přímo hemží a možná že si to všechno šmahem nevymyslil.

Špatně placená manželka

Víc pořádné stravy byste měl jíst. Hned byste si připadal jiný. - Já se živím tekutinami, řekl Štěpán. Ale ten nůž dejte laskavě pryč. Nemohu se na hrot dívat. Hned myslím na římské dějiny.

Vyprodaná prostitutka

Vlastně se jí příliš nedivil. Že práskla dveřmi, sbalila kufry, popadla kočku a hrníček na kávu a odešla na nádraží. Protože neměla ani řidičák, taková moula ušmudlaná. Jak tak přemýšlel, v čem se jejich pošahaný vztah plný slz a hádek a krve, hlavně tedy její, narušil, napadlo ho, že jí neměl tolik zahýbat s kámoškami z baru, měl míň hrát na automatech a taky si mohl občas odpustit nějakou tu pálenku z řepy... po kterých ji často plival s šíleným výrazem do tváře a bacal přes nos. Bylo akorát něco po poledni. Uklohnil si hrachovou kaši s prorostlým uzeným. Mňamka. Zatímco tak zřal, přemýšlel, co večer do sebe nalije, aby unikl té tíze velice vyčerpávající samoty, která se před ním po jejím odchodu rozprostřela. Vypočítal si, že když ve čtyři v pohotovém tempu začne, v jedenáct bude solidně mimo sebe a kolem třetí by se mohl plazit jako tradičně po čtyřech.

Už to stejně chtělo změnu. Vlasta je solidní frnda, má dobrou kundu na dojení. Zavolá jí a zeptá se jí, jak vidí jejich perspektivu. Vždycky pro něj měla slabost, naducaná Vlastička, vždycky voněla po nějakém chemickém osvěžovači vlasů, jestli něco takového vyrábějí, ale zdálo se mu, že jo, protože cítil ten sajrajt z jejích vlasů neustále.
Jistě, byly chvíle, kdy se k oknu příbližily tisíce míst jakoby z celého světa. Kdy se spolčily, aby ho šimraly na chřípí a nutili ho se podívat na celý ten zpackaný vztah, který posral, jako všechny před ním. Není se divit, když vyrostl v chlívku, žral z misky jak pes, byl bit jak řešeto a ponižovaly ho víc než Kalouska v televizní estrádě. Hustý vítr vloček tál za oknem a pořád se mísil s okamžiky, kdy vdechoval zimní dvůr pod ním. Auta, kulichy, kukly, kočárky, rukavice, rozstříkaná břečka, špína, smog a úsměv dívky diskutující o orálním sexu, to vše viděl na dlani pod sebou v drsném spřežení ulice, které se hnalo a hnalo, jenže ho nic z toho nezajímalo a nic z daleka ho nedohnalo.

Zvon blízké věže, zase Ježíše z kříže, ho na chvíli vyrušil ze zahloubání. Narušen a poznamenán, takový on byl. Nedokázal nezničit nic, co by miloval, nemohl si pomoct. Aby se cítil trochu živ, musel ničit a ničení se stalo náplní jeho světa, který v konturách neznamenal nic víc než to, co světy ostatních, trochu méně unavených, trochu méně posedlých, trochu snesitelnějších lidí, jeho sousedů, ale i těch neznámých, co se hnali v totálním nasazení po blátivých chodnících, po neposedných hroudách sněhu, jež zalarmovala námraza do nášlapných min těžkých izimních bot.

Aby žil, musel v mezeře, v níž byl cele obsažen, citem zabíjet. A domácnosti tisickrát ty samé všude kolem něj mohly existovat, přinejmenším mohly koexistovat, byl v nich tepot, koledy, dusno, prdy, kapři, společenské hry, závist, hra na manželství; zato v něm nic z toho nebylo, neproudila v něm míza, potůček života se zastavil ve stojaté vodě a zakysl jako mléko snědé prostitutky po potratu.

A jediné jednání, jež mohlo pohnout tím svrabem, co mohlo prorazit červotočivé zdi, bylo blití žluči, vztek, návaly adrenalinu, který se vybíjí při orgii pití, hrubost, typus: chronická smrt na jazyku koštéra, léčba: v očích šílence, šance za záchranu: na rtech zhýralce... mizivá.

Tak tedy přemýšlel, zatímco pozvedal číši k nachlazenému hrdlu. V momentě ucitil, že se mu na něm zformoval uzel. Ne na ptákovi, nýbrž v krční dutině, tam, kde se hrdlo spojuje s nižšími, nepodstatnějšími trubičkami. Tento uzel mohl být rozvázán jen za cenu nejvyšší, za útratu tisícikoruny, která mu zbytečně tísnila kapsy. Když promluvil, jeho (byl jeho?) hlas zněl dutě a nesrozumitelně jako v čuháckém nářečí.

Leze ji brouček po bříšku

Mladé dvojice, ztracené v bězích, musejí si z vlasů zběsile vyčesávat mřenky, při jebání nastavují zašlý plech kůže luně.

Rozpustilé děvče má krámy

Ve výsledku tedy zdánlivě malá událost v tom nejranějším vesmíru, vznik malé asymetrie mezi hmotou a antihmotou, může být považována za okamžik stvoření. Jakmile se totiž jednou asymetrie mezi hmotou a antihmotou ustaví, nic ji už nemůže zvrátit - směr budoucí historie vesmíru plného hvězd a galaxií je tak určen. Podle tohoto scénáře antičástice anihilovaly s částicemi velice brzy a zbývající nadbytečná hmota přežila až do dnešních dob.

Kojetín

Je prastará lidová víra, zvláště mezi Peršany, že moudrý mág může být zrozen jen z krvesmilného svazku.

Rubl

Nejlepší odpověď, kterou jsem kdy slyšel na otázku, jak se budeme cítit, až budeme mrtví, tedy neexistující, je, že si máme vzpomenout, jaké to bylo, než jsme byli počati.

Oblíben

Tak jako na dujícím moři, jež nekonečné do všech směrů, s řevem a vyhání a sklání horstva vod, v člunu svém sedí lodník a důvěřuje slabé lodičce, tak nevzrušen sedí uprostřed světa muk jednotlivý člověk.

Strach pomyslet

Poznáním se zabíjí jednání, k jednání je třeba býti zahalenu v šlář iluze.

Vlastimil Bodlák

Tehdy on jest podoben příšernému pohádkovitému zjevu, jenž koulí očima a vidí sám sebe: i je spolu subjekt i objekt, je básník a herec i divák v jeden čas.

Úlisný škleb

Jeho hranatá, mocná postava se chvěla vzteky. Byl znám tím, že ho nic nezastaví.

Perfektní na sport

Měl jihoamerickou touhu dotýkat se kohokoli, s kým zrovna mluvil Jeho tvář, cihlově rudá jako laterit, připomínala paseku vysekanou v džungli, a nos se vzpínal jak kůň pod conquistadorem Takhle mohl vypadat nějaký jeho předek, když přecházel Andy a usnul v sedle. Mírně se kolébal do rytmu letadla nad sněhovými vrcholky mraků. Seňora Escobarová na něm seděla obkročmo, jako by byla dítě a hrála si na sedláky

Déšť žížal

Ovšem, skutečnost stála před ním holá, bolestná a trapná, jeho smutek však přesahoval všechno, co si připomínal a uvědomoval.

Dívka polyká nevěrný výstřik

Cítila s jistotou, že proti sobě nemá úspěšného člověka, příliš se to podobalo neúspěchu a neúspěch mohla milovat.

Parník na Blitce

Ženy s vlasy v zaprášených síťkách, podobných sítím na zavazadla, měly sukně omotané kolem sebe a spočívaly na sedadlech v podivných útvarech, velké prsy a úzká lýtka, malé prsy a silná lýtka - všechno beznadějně promíchané.

Padací most

Jsme stejní, pomyslel si. Ať jde o vepře, o krávu nebo o člověka, vnitřní ústrojí je totožné.
Kdybych pochopil, čím se to soukolí udržuje v chodu, dokázal bych napravit každé jeho selhání. Dokázal bych obelstít všemocnou smrt…

Uzbek znásilnil Litevku

Toho večera pil Norris přes míru. Následky pociťoval, zatímco se nejistým krokem ubíral podél řeky, žaludek plný ústřic, tvář zarudlou alkoholem. Byla to báječná večeře, nejlepší, jakou od svého příjezdu do Bostonu zažil. Vůbec netušil, že dokáže spořádat tolik ústřic.

Šprým i dým

Pro něj teď žít bylo jako křivě přísahat. Kolikrát si přísahali, že týden bez sebe nepřežijí...A teď je mrtvá, pohřbená, zakopaná jak pes a on se toulá automobilem podzimní nocí. Projížděl zrovna poblíž obchodních bloků a bank a mechanicky zatáčel. Větrem vál kamenný chlad. Vítr, jaký dokáže vzít muži odvahu. Naštěstí měl spuštěné okénka, takže ho nezastudil a nezotročil. Bylo už daleko po půlnoci, dost po večerní špičce, takže jel prakticky sám. Vyžíval se v tom, že ruch dopravy se znovu probudí až za několik ospalých hodin. Jelikož byl příliš utahaný, jednu ruku na volantu, druhou svíral lahváč, poslouchal z rádia jakýsi melancholický, kultivovaný hlas, který poutavě vyprávěl o zvlhčovačích pokojů a nabízel je za nepřekonatelně nízké ceny. Tři v ceně dvou včetně instalace do mřížky. Navíc kompletní servis a doživotní záruka.
Pozornost si pomalu vybírala daň. Nořil se v sladké zapomnění. Popíjel po doušcích. Lok. Glo, glo, glo, zvuk je totiž také melodie, která uspává. Mysl tříštil o vlny skal, rachotící hromem ji znovu vydatně napájel a když už vyla skučením meluzíny daleko od těla, v citu, který již jednou odumřel, probudil ho náraz rozbíjejícího se skla a zběsilá facka airbagu. Nejprve si všiml, že přistál ve stromu. Byl to jakýsi starý platan, to mu neušlo, dost rozložitý s větvemi nízko při zemi. Zde by se daly pořádat znamenité orgie, pomyslel si. Dost možná tu na plácku kdysi dávno nahé valkýry soutěžily s divokými kentaury o nejpůsobivější kreace opilých. Další co postřehl, bylo, že krvácí z úst, z nosu, ale jinak ho bolí jen hlava. Napůl splasklý airbag se z desky zubil jak použitý obří kondom.

Kokos ve slizu

Byla pro něho vášní a je těžké přivolat znova cit, který jednou odumřel. Až dosud nikdo nepřišel na to, koho žena miluje, až já jsem to zjistil. Žena miluje ďábla. Poté, co se spustila s jeho kolegou z práce Zdeňkem, přijmením Botičkou, z tohoto přijmí je vidět, že kdysi vzniklo ze slova bota, ale kdy, v které době a jak se to stalo, o tom není nic bližšího známo, pro něj přestala existovat. Posílal jí sice vyhrůžné esemesky, že ji zabije psa nebo vypálí barák, ale tím to haslo. Verbální vzteklina se vybíjela pouze prostřednictvím slov. Na její roztomilou hlavičku, nádhernou broskvičku a pěstěný zadeček by se neodvážil v amoku sáhnout. Představoval si ji sice často jako nějaký Malevičův čtverec, jako amorfní beztvarost, kterou může vymydlit, jak se mu zlíbí a nepůjde ani bručet, neboť jen vzal do vlastních rukou naplnění vyšší spravedlosti, avšak nikdy by se, ani po osmi pivech, neosmělil tyto fantazie naplnit. Četl kdysi knížku, která pojednávala o mučení cizoložných žen v Persii za Dárea. Připadalo mu příliš kruté ji šlehat bičem po očích nebo napíchavat prsy na rožeň, proto knihu odložil a raději zkoušel sám přijít na to, jak jí co nejvíc znechutí život, aniž by jí musel odřezat končetiny.

Pak ho to trklo.

Zabije jednoduše Zdeňka. Jako náhradu za ni. Snadná kořist, protože Zdeňek nebyl žádný bojovník MMA. Byl to zcela tuctový chlap, který žil s matkou a zpíval o nedělích v kostele v chóru. Napadlo ho, že kdyby například někdo o svém sklonu k rozkoši tvrdil, že je pro něho - když se mu naskytne milovaný předmět a příležitost - zcela neodolatelný, zda by, kdyby byla před jeho dům postavena šibenice, aby na ni byl ihned po ukojení svého chtíče pověšen, zda by potom svůj sklon nepotlačil? Pro něj bylo neodolatelné zasít pomstu. Pokud má zkapat novopečený milenec, aby tím družce přivodil slzy, nebylo to v jeho očích nic tak zavrženíhodného.

Už si to razil sněhem k jeho bejváku. Zazvonil, chvilku čekal, něco za dveřmi šramotí, nasazuje si pantofle, pak kročeje, za chvíli on, zřejmě nic netuše, otevřel.

Když ho uviděl, zatvářil se zděšeně. Proč? Nikdo neví, že o nich věděl.

Ale už pochopil z toho, jak byl oblečen, spíš svlečen než oblečen, že tam s ním je ... jeho ženuška.

A doopravdy, vidí, jak se za jeho zády kmitne stín v kalhotkách, v černých, tenoulinkých, batistových, nejdražších kalhotkách, které kdy své ženě k narozeninám dal. Na židli u postele uviděl její bílé šaty, ale jak bílé, bílé jak labuť, překrásné šaty, které nosila vždy, když si s ním vyšla do čínské restaurace.

Spartakus

Máme tu Ježíška klepajícího na dveře, přivážejícího nadílku na svém červenonosém sobu Rudolfovi. A nedočkavé děti, které místo aby hrály na playstationu 4, raději se dívají do výloh po novém iPhonu.