Šprým i dým

Pro něj teď žít bylo jako křivě přísahat. Kolikrát si přísahali, že týden bez sebe nepřežijí...A teď je mrtvá, pohřbená, zakopaná jak pes a on se toulá automobilem podzimní nocí. Projížděl zrovna poblíž obchodních bloků a bank a mechanicky zatáčel. Větrem vál kamenný chlad. Vítr, jaký dokáže vzít muži odvahu. Naštěstí měl spuštěné okénka, takže ho nezastudil a nezotročil. Bylo už daleko po půlnoci, dost po večerní špičce, takže jel prakticky sám. Vyžíval se v tom, že ruch dopravy se znovu probudí až za několik ospalých hodin. Jelikož byl příliš utahaný, jednu ruku na volantu, druhou svíral lahváč, poslouchal z rádia jakýsi melancholický, kultivovaný hlas, který poutavě vyprávěl o zvlhčovačích pokojů a nabízel je za nepřekonatelně nízké ceny. Tři v ceně dvou včetně instalace do mřížky. Navíc kompletní servis a doživotní záruka.
Pozornost si pomalu vybírala daň. Nořil se v sladké zapomnění. Popíjel po doušcích. Lok. Glo, glo, glo, zvuk je totiž také melodie, která uspává. Mysl tříštil o vlny skal, rachotící hromem ji znovu vydatně napájel a když už vyla skučením meluzíny daleko od těla, v citu, který již jednou odumřel, probudil ho náraz rozbíjejícího se skla a zběsilá facka airbagu. Nejprve si všiml, že přistál ve stromu. Byl to jakýsi starý platan, to mu neušlo, dost rozložitý s větvemi nízko při zemi. Zde by se daly pořádat znamenité orgie, pomyslel si. Dost možná tu na plácku kdysi dávno nahé valkýry soutěžily s divokými kentaury o nejpůsobivější kreace opilých. Další co postřehl, bylo, že krvácí z úst, z nosu, ale jinak ho bolí jen hlava. Napůl splasklý airbag se z desky zubil jak použitý obří kondom.