Ten krám je zrezivělý jako prase, napadlo ho. Pak se trošku odtáhl, aby se pozorněji mohl podívat na strojek, který poháněl převodovou hřídel. V kalhotách se mu při pohledu na tu spoušť zvedla hyudralická hadice. Zase jsem to dostal, pomyslel si červenaje se přitom. Nedaleko zatím stála paní robotová, která s ním už dřívě měla zkraty. Její bezkrevné, pochromované rty byly bezpečně zavřené, žádný hydroxid ji netáhl z huby, jen její fosforeskující oči přes přes přetrvající závoj rozprášeného betonu v kuželovitém kráteru, kde se nacházeli, oba němí k pláči, k němu vydávaly svůdné signály.
Otočil se k ní a se zabručením vyfoukl poprašek z úst. Při letmém pohledu na ten výkonný stroj tam v šeru se všecek zachvěl, hadice mu vylezla ze slušivých spoďárů, ale vektorový procesor chlazený kapalinou mu stále o překot fungoval, dunil mu v útrobách jeho přehřáté lebi. To ovšem stačilo, aby i ona začala z ultratenkých kabelů vsazených ve vaginální oblasti téct. Teď už bylo všem jasné, že mezi nimi viselo napětí jako cákanec mazadla. Výztuhy, šrouby, hadice, pláty plechu pokryté šupinkami barvy a stružkami chromu se z nich odlepovaly, jak je romantický program donutil na sebe skočit a pářit se. Mechanické nestvůry obcovaly, kam až jejich chabé paprsky svítilen dookola pronikaly, stěny se mírně kolébaly pod nárazy hydraulické hadice do rzivého hučícího generátoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat