V cizoložných a rozvodových filmech hraje vždycky velkou roli něčí štěstí. "Udělej mě šťastnou, miláčku," nebo "Chceš snad stát v cestě mému štěstí?" Pod štěstím, které trvá déle než jednu, možná dvě, tři vteřiny, si nedovedu nic představit. Na pořádný film o kurvách se zase podívám docela rád, ale těch je málo.
Zvlášť trapné jsou mi filmy o umělcích. Filmy o umělcích dělají většinou lidé, kteří by takovému van Goghovi nedali za obraz ani paklík tabáku, leda tak půl paklíku, a ještě by jim to pak bylo líto, protože by si uvědomili, že by jim ho býval dal i za fajfku tabáku.
Nic není pro lidi víc deprimující než klaun, který vzbouzí soucit. To je něco jako číšník, který k vám přijede s pivem na židli na kolečkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat