Rypáček

Podstata hmoty je prázdnota. Přítel Kuba je hmotný dost, takže je taky dost prázdný. Má ovšem jiné přednosti. Vždy, když se milujeme, šeptá mi sprostá slova do uší. Lichotí mi, když je slyším. Tvrdí, že mám dekolt jak patnáctka a nohy jak třicítka. To mě vzrušuje. Rozdáváme si to úplně všude, od sprchy až po půdu. Jenže často přijdou jeho rodiče... zrovna, když je ve mě. Tehdy pociťuji mírné rozpaky. A on taky viditelně bledne. Neví, kam mě schovat. Někdy mě strčí pod postel, jindy mě strčí do pod ručník. Dosud nikdy nás nenačapali, a proto se scházíme tajně dál.

Jestli nám naše láska vydrží až do hrobu, je zatím ve hvězdách, ale vsadila bych se, že má šanci.

O kouzelných prstících (doporučená četba)

Měla airbagy jaksepatří rozvinuté. Naštěstí takové tukové polštáře už našly svého Adonise, který je čtyřikrát denně zahrnoval vláhou výstřiku. Ano, naše drobná Julie, s nosíkem připomínajícím pršák, měla přítele. Scházela se s ním v hnízdu lásky, v podkroví jednoho zastrčeného, zchátralého činžáku, kde bylo po většinu roku jen umyvadlo, postel a teplo dvou lačných těl. Nemuseli proto nic předstírat, čistí jak v okamžiku stvoření, byli tu výhradně sami pro sebe, pro své drobné obveselení spojené s orgasmy, pro zahnání chmur, nikdy dřív netoužili spolu vychovávat děti, vést domácnost a starat se o prachsprosté účty. Protože dotěrně cítili na svých sexem zmítáných a zesláblých, dosud však mladých tělech, že jsou na planetě jen na dobu určitou, osudem či strážcem vesmíru jim nespravedlivě přidělenou, uvážili všecka pro a proti a dohodli se, že budou partneři pouze v orgiích. Nebudou si činit nárok na čas protějšku, pokud není užit k obveselení právě jejich pohlavních partií.

Přesto hlodala v ní, zvlášť poslední dobou, často němá výčitka. Nepřišla vhodná chvíle mu alespoň jednou procítěně říct, že je pro ni něco víc než jen pouhý šourek s varlaty? Tak se často ptala za bezesných nocí, kdy myslela na poslední jejich setkání a místy až uronila slzu. Jak byl neobyčejně jemný, jako už roky ne. Rozhodně ne jako prve, kdy měla až pocit, že ji snad znásilnil a nechápala, kde se v takovém na každý pohled mírném chlapci bere taková zuřivá chlípnost. Julie se zvolna propadala do pavučin lásky, z nichž jediná cesta ven vedla opět do náruče katovy.

Její jako jeřabina zbarvená linie rtů si klestila dráhu úsměvem ke světlu, jež se probouzelo za okny dalšího mlžného, rutinně povstávajícího dne. Dnes je středa, pomyslela si, proto je jí ho tam třeba, jeho, jejího milence, ale nyní i muže, který ji dělá už léta neplechu v citech, tolik by chtěla už zrána cítit jeho jitrnici v útrobách. Musí sice napřed jít do školy a absolvovat nějak přednášky a nudné memorování faktů, ale to už je život. Odpoledne si přece zapíchá, jako by si nezapíchala s nikým s jejích spolužáků, protože to bude s někým, koho dobře zná, koho zná jako svoje kozačky, ve kterých ji často hobloval, v nichž byla obuta, když si hrál vsedě s její káčou a ona zas ležíc na něm napůl převalená s jeho kopytem a které měla, když ji tu a tam nařezal na prdýlku teniskami. Kolínko tvarované jako rukojeť sukovice, jak bylo vyschlé pouhými padesáti kily váhy, učinilo při přehození nohy na nohu oblouk, při kterém se zachvěla slastí zrovna jako kočka, co líže z misky výrobek pana Nestleá. Zajde si ještě na manikúru, aby byla dokonalá, nejprve cvičení, pak solárko, manikúra a teď, při pomyšlení, co bude následovat, se jí před očima kmital jeho čůrák, až zamžívala zrak, stál tam jako obelisk a ona před ním klečela nahá s prosebně vztaženými dlaněmi jako udržovatelka ohně před chrámem voršilek. Papila na její hrudi se zajíkla, až jí slastná bolest vystřelila k hrdlu, kam si mezi dásně brzy uloží část semena z rande. Bude dnes pozorná a chtivá a poštěváček se ji za to odmění vydrážděním do vrchních poloh. Julie má zvlášť hbité prsty, které využívá k všemožným dotekům na všemožných místech, což se mu pochopitelně zamlouvá.

Pravda je taková, že dohromady je pojila slátanina náhody, život je dal dohromady příhodně v nějakém zaflusaném pajzlu a on už byl opilý na sračky, zatímco ona tam zapíjela rozchod s předchozím štastlivcem. Potkal ji před vchodem na toalety, kde ona, napůl ještě myšlenkami u toho minulého, upustila mobil na zem a on jí ho zvedl a nabídl se, že ji doprovodí na záchodky, aby náhodou nezakopla a nerozbila si hlavu o stěnu. Tam poprvé skotačili. Jako rýma hustý proud jejího výtoku z vagíny potřísnil vzduch celé smradlavé kabiny. Měla pochvu jako lusk, jako tobolku, kam někdo hodně snaživý (a nebo šťastlivec) může vložit peníz, temeno jí vonělo po vanilce a po stenech hltala každý příraz, každý neurvalé smýknutí její hlavou za vlasy.