Rozpis služeb

Někdy se v noci probudíme a kdosi chodí po bytě, nasloucháme těm divným krokům jak moři v prázdné ulitě, ty kroky jsou jak myší vlásky a někdo cizí za nás bdí, ať z nenávisti nebo z lásky, celou noc potmě prochodí. Čí je to neklid, kdo tu hledá a nenalézá odpověď? Posloucháme a zvykáme si a kroky staví z ticha zeď.

O milencích

"Teď mě svlékni a pak mě tam položíš," řekla znuděně.

"Rozmluva, kterou spolu už nějakou dobu vedeme, je tak podivná, že nevím, co ti na to povědět."

"Jednoduše mě ojebej v té posteli. Není to žert."

"Co je ti?"

"Buď jako ježek. Nastav trny. Stoč se do klubka, usni, říhej, prď, jen mě proboha, pro Kristovy rány, konečně vyprcej, prosím tě jako rodná sestra."

"Nelíbí se mi, kam se ubírají tvé pohledy. Pořád mi čumíš na rozkrok. A co ty tvé suché prsy? Stává se z tebe mumie, i když tě ustavičně jen napájím," znechuceně nasadil vážný tón.

"Důvěřuj mi přece. Každý platí daň úměrnou svému bohatství. Moje přednost je pekáč, co mám v těch místech, kde mi právě zajíždíš... Ó, ty nestydo," zachichotala se.

"Zajisté neodmítám tvé lože. Ale hrdlo se mi pokaždé stáhne hnusem. Protože tě vskrytu duše nenávídím. A co je hodno nenávisti, je jako přízrak v černém plášti, jenž sice v noci nese svého pána, zato ráno mu zabodává čepel do spánku. Zabíjíš mě podstatou. Kdybys měla srostlá víčka nebo odpudivé kozy, řekl bych si při šukání, že pro mě nejsi víc než pes nebo lachtan vyvržený na pevninu nebo medvěd vylezlý z brlohu a mohl bych tě mít i docela rád - svým zvráceným způsobem."

"Takto ale určitě pochybuješ, proč jsem tak velkolepá. Jsem pro tebe hádankou. A ty se bojíš něčemu divit. Co by tomu řekla tvá hrdost? -Prosím pěkně, neznám ji namodouši, nevím, co se jí líbí, když je tak krásná a nevím, co ji prospívá, aby nadlouhou zůstala s těmi stehny a lýtky tak přitažlivá pro dravce pokolení mužského-, už vidím, jak si tvá hrdost stydí přiznat, že jsi jen cucák, bledý a shrbený, který není hoden ženy, ty shnilá trosko zmítaná skepsí..."

"Drž piču. Tvé srdce je prázdné a pusté, jen ta tvoje vyfiflená kačena překypuje vláhou, což není mnoho."

*naznačuje, jak si drží piču a mrká naň rozkošničky* "Jsi tak nemocen touhou, tak pyšný, že ani nepozoruješ, že sám si počínáš nepřirozeně. Přivazuješ mě k zábradlí, k ventilátorům, dokonce k židli od pracovního stolu, abych ti nepláchla za lepšími, třeba za tvým kolegou z práce, který se mnou onehdá flirtoval u kulečníku."

Začne ji svlékat a hází s ní na postel. Jeho chování se halí do podivínství. Bouře jeho nitra však není pravou příčinou strachu, který ho jímá, když ji zakrývá rty, když se v ní pouští do práce. Koná namáhavou povinnost se zápalem mladíčka. Ale ať mu blahopřeje někdo lepší, někdo, kdo získal lepší ženu, někdo silnější, někdo strašlivý s duší umístěnou na hranici sílěnství. Stuprumovi stačí, že mu může zatleskat, že ji tak bezvadně a po zralé úvaze zahanbil, že ji konečně svítí v obličeji jen mrtvolné odlesky a koutky úst se křečovitě stažené zatínají ve zvěčnělém bolu, který už z ní nikdo neslíže.