Otesanec

Ve třinácti letech jsem hledal knihy o mimozemštanech a potom jsem je četl.
UFO: Kontakty od pana Hesemanna. To byla taková pecka, že jsem ji přečetl na jeden zátah. Něco se ve mně trvale změnilo. Vydavatel byl zastrašován, takže se ani neprodávala v knihkupectví. Ukradl jsem ji.
Z té knihy přímo čpělo, že jsou tu světlé a temné síly. Že každý má svůj zájem. Lidi, organizace i síly světla mají zájem na tom, abychom se vrátili tam, odkud pocházíme, to jest v nebi, v nebeském světle. Temné sily nás chtějí ovládat, mít z nás loutky a pokusné králíky napořad a samozřejmě nám škodit a ubližovat. To jsem si uvědomil a pochopil, když mi došlo, že stejně nás ovládali komunističtí předáci.
Velmi globální a rozsáhlé pasáže o ničem. To mě fascinovalo. V čem je problém, že lidi mají problémy? A tu je ta konspirace. Ty války a konflikty, které nám vadí nejvíc.

Zrovna se svlíkala v koupelně, když tu se cosi freneticky rozezvučelo. Zvonění přicházelo odněkud z ulice, nebo snad ne? Když se zaposlouchal sedě na rozviklané posteli, všiml si motivu, který se v cinkání opakoval... byl to tuctový nemelodický prvek, ale stačil přitáhnout jeho pozornost... znělo to jako prdy vypouštěné opicí, ale jako prdy, které už mnohokrát předtím slyšel. Tak došel intuicí k závěru, že to zvoní a vibruje jeho telefon přikrytý tlustou vrstvou polštáře. A taky že jo. Volala jeho druhá milenka. To se mu právě teď nehodilo. Copak nemůže půl hodiny počkat, než skončí s Evelínou?
Jasně že nemůže, uchichtl se, vždyť o sobě přece nemají nejmenší tušení.
Karolína a Evelíny, dvě jeho současné lásky. Rád se pohyboval v prostředí žen pomazaných olejem, mlékem, spal nejraději ženami vyholenými a obalenými svaly pro milostné hrátky, s navoněnými rty, stehny nedočkavými, už už aby se rozevřely, s kyprými zadky, tak jak to měl rád. Tyto dvě byly tak rozdílné a přece tak stejné. Měly stejně půvabné zadnice a frndy, zvyklé na tvrdší zacházení. Obě rády plnily své otvory stejným klackem. A obě povoláním makléřky. Tvrdé, nekompromisní ženušky, které stále objevovaly svůj smysl pro drobné podvody. Obě těsně před třicítkou, tedy na vrcholu pružnosti. Ale jedna celkem dobře reagovala na promiskuitu, kdežto druhá byla puritánka, holka, na níž se muselo s přísahami. Co měla v posteli, jedině to nosila i pod srdcem nebo aspoň příležitostně v kalhotkách. Karolína byla ta nedisciplinovaná, co by šla s lepší nabídkou a Evelína zas ta fúrie, která dštila síru a vydechovala oheň, když šlo do tuhého, které se lýtka zapalovaly jen pro jediného.

Tentokrát to však bylo jiné.

Z koupelny vyšla Karolína a poznamenala, že by to asi měl vzít.

"Je to jen kamarád z bowlingu."

"Nevadí, vsadím se, že si rád poslechneš, co ti chce."

Směsice hrůzy a marnosti se mu usadily v náhle zvrdlých rysech. Přesto ji poslechl a telefon odebral.

"Tak jsme, stuprume, zjistili, že nás obě podvádíš," řekl stručně velice svůdný hlásek. Polkl naprázdno a pohlédl směrem k Karolíně, která se jen usmívala jako sfinga. "Vymysleli jsme tedy plán, jak se ti pomstít. Už teď jsi mrtev, protože jsi vypil tu brandy, která byla otrávena. Kdysi bych za tebe dala život, ale nyní..." ozvalo se takřka smutně, "nechci nic, co bys mi mohl nabídnout, jedině snad aby ses vypařil."